Nedá mi to, abych se také nepřidala se svými zážitky z MHD. Mám jich několik, všeho druhu, protože jezdím MHD vlastně denně. Dříve do práce, teď nakupovat. Nebo-li jezdím „sockou“ jak tomu dnes říkají mladí.
U nás jezdí tramvaj z Mostu do Litvínova a uprostřed této jízdy je naše chemička, kde dříve pracovala většina obyvatelstva těchto měst. Tramvaji se v dobách, když jsem se sem přistěhovala, říkalo rychlodráha, protože na trati mezi městy, kde nejsou stanice, frčí opravdu dost rychle.
Jezdila jsem tedy do práce a jedna moje kolegyně bydlela v domě naproti, tak jsme se většinou sešly na rohu a pak jely spolu. Tenkrát byly ještě tramvaje se sedadly kolem dokola, takže tam bylo méně míst k sezení, ale zato víc k stání.
My stály a držely se tyče, když tramvaj prudce zabrzdila, já se otočila kolem té tyče – a šup jednomu staršímu pánovi na klín! Já byla v té době hodně mladá a ten pán chudák podřimoval, s brýlemi na očích. Brýle na zemi, pán se chudák lekl, co se děje a kolegyně spolu s ostatními cestujícími? Co myslíte? Smáli se všichni, ale ta moje kolegyně se tak chechtala, že musela poodejít stranou. Když se sejdeme ještě teď po téměř půl století, tak se tomu smějeme.
No a když jsem jezdila do té práce, tak taky byla občas výluka tramvají za účelem nějaké opravy a náhradou jezdily autobusy.
Jednou se takhle nacpu do plného autobusu a na sedačce seděl pán. Sice o trochu starší, ale fešák a ihned vyskočil jako čertík z krabičky, abych se posadila. Mně bylo tenkrát třicet let a jak jsem se později dozvěděla, jemu o devět víc.
Potom v další dny mne vyloženě vyhledával, protože vystupoval u chemičky na stejné zastávce jako já a bydlel kousek ode mne. Později začal povídat a samozřejmě mne zvát na kávu. Zkrátím to. Zamiloval se a dodnes si pamatuje, co jsem měla na sobě. Trvalo to deset let než jsem se nechala ukecat a už jsme 32 let manželé. Vím, že jsem o tom už psala v jiném článku, ale s MHD to má hodně co do činění, proto to uvádím. Ještě také nutno dodat, že jsem ho nechtěla, utíkala jsem před ním, ale nakonec neutekla a je to dobře.
Samozřejmě mne i manžela také dohonili revizoři i s pokutou, ale ne proto, že bychom jeli načerno, ale bylo to až teď v poslední době, když už se může staršímu člověku něco poplést nebo špatně ťuknout na strojek. Protože máme tři pásma, je to hned a už mávají pokutou. Jen jedna revizorka, o které jsem také psala, byla tak hodná, že manžela pouze poučila, vymačkala na strojku správnou platnou jízdenku a to bylo vše. Teplý, lidský přístup by možná byl někdy na místě.
Také jsem jednou vyslechla rozhovor jedné starší paní a revizorky. Přešvihla čas, který měla určený na jízdu o dvě minuty. Vysvětlovala, ale nebylo jí to nic platné. Tak mi té paní bylo líto. Byla chudší o 200 Kč. No jo, je to tak. Všechno je v lidech.