„Že já se na to nevykašlala?“ Zvolala jsem po ránu.
Včera jsem si totiž koupila rybíz na trhu a protože jsem slintala už asi 3 týdny po koláči s rybízem, a přesto, že peču v sobotu, udělala jsem výjimku a upekla jsem si ho už včera.
Tím pádem jsem se po ránu trochu nudila a tak jsem se jala něco dělat. Ještě venku tak nepražilo, tak jsem si řekla, že drobné práce zvládnu a šla jsem na to.
Šlo to ale až do té doby, než jsem také otevřela okno v obýváku. Abych vysvětlila. Máme okna na obě strany a v obýváku svítí hned po ránu. Proto se zdržujeme dopoledne za druhé straně, ale zase nemůžeme moc nechávat průvan, protože to práská a už se nám jednou takhle povedlo rozbít dveře.
Na mytí oken v tom vedru to není, to já vím, ale chtěla jsem je otřít aspoň dole, ty bílé rámy byly zaprášené, tak jsem začala oknem tady v pokoji. Dobrý. Pak jsem šla postupně na obývák. Když jsem otevřela to dvoukřídlo, už pak nešlo zavřít. Ani za nic. Já zpocená (byly to nervy), manžel také, já si nadávala, kudy chodila, ale to už bylo na dvě věci. Prostě okno ne a ne zavřít. Co teď? Otevřené to nechat nemohu, buďto tam bude vedro k nevydržení a nemohu větrat naproti bez nebezpečí, začne-li pršet, mám tam potopu.
Sousedovic mladý nebyl doma, my na to nestačili, no, moc jich teď momentálně doma není, kdo může je na chalupě, ale přece jen jsme jednoho souseda sehnali.
Taky si chudák nevěděl rady, koukali jsme všichni tři a nakonec se mu to silou podařilo zavřít, ale teď se to bojím otevřít, v sobotu určitě nikoho jen tak neseženu.
A tak jsem si chválila ta nová okna. Ach jo. Teď můžeme větrat jen tím třetím dílem a hned po neděli vlítnu na domovku, co s tím.
Ani zavřené ani otevřené to nechat nechci a teď budu zvědavá, kdy a kdo to opraví. On ten náš „pan domácí“ není zas až tak hrrr.
Soused říkal, že to může být tím horkem, ale co by to bylo za okna, kdyby se horkem nedaly otevřít, ne?
Jak to vidíte vy, nebo stalo se to někdy někomu?
Krásný den přeji všem. Teď se na chvíli schovalo sluníčko, jsem zvědavá, na jak dlouho.