Dnes jsem si tady dělala pořádek na stolku s počítačem a vida, objevila jsem ještě fotky, které jsem si před měsícem našla v maminčiných pokladech, kam zavítám vždy, když jsem u ní.
Jsou to jen moje fotky, bohužel, ale co mne na nich nejvíce zaujalo je to, jak tatínek, poznamenaný svou profesí fotografa, mne fotil na vycházce v každé pozici. Věřím, že těch fotek během té jedné procházky udělal ještě víc, ale našla jsem „jenom“ těch pět.
Ano, tyto fotky jsou při jednom pobytu na pískovišti. Tak nebyla to jen tatínkova profesionální deformace, ale také prvorozené dítě, tak si toho asi chtěl užít.
Tady jsem se asi chtěla spíš pochlubit se svou krásnou novou panenkou. Je vidět, že přímo „svítím“.
Tady jsem se naopak fotit nechtěla. Je zajímavé, že dodnes si pamatuji, že jsem i dostala vyhubováno, proto ten smutný výraz. A ten obrázek byl už vymalovaný, bylo to „jen tak“ a to mne už nebavilo.
Toto už není ta malá modelka, ale tady už jsem mamina dvou dětí a vzpomněla jsem si, jak jsem tenkrát byla s dětmi v Lednici já, nedávno Kitty a Vierka. Tenkrát ještě barevné fotky nebyly, ale je to tam v botanické zahradě. Už tenkrát tam bylo krásně.
Opět jsem se tedy chlubila mým „starým peřím“, snad mi i tak zachovát přízeň. Krásné dny!