Včera jsem dopsala svůj „román“ z nemocnice a dnes na sebe prásknu, jak jsem na tom byla první den doma.
Ráno jsem ihned vyrazila na nákup – konečně mezi lidi! Naposledy jsem byla venku před Velikonocemi, to už je opravdu hodně dlouho!
Vyrazili jsme s manželem hned po ránu, doma toho mnoho nebylo, tak dokoupit i věci trvalejší hodnoty. Manžel toho mnoho neutratil, ale hned včera jsme to dohnali. Po příchodu domů jsem však konstatovala, že stačilo. Myslím to chození, i když nebylo dlouhé, ale přece jen jsem dlouho jenom lenošila, tak musím pomalu.
Také jsem si až včera vyzvedla léky, které mám na doporučení hodného lékaře brát ještě tak 7 – 10 dní doma. Po těch dobrotách, kterými mne krmili v nemocnici jsem dostala chuť na něco dobrého a normálního. Udělala jsem tedy kuřecí řízek, šťouchané brambory a zelný salát. Mňam, to jsem si pochutnala a manžel taky.
Já mu doma nachystala obědy pouze na 2 dny, pak se staral sám. A pro něj, který připálí i vodu, to byla opravdu šichta. Ale poradil si. Na obědě byl pouze jednou, jinak mimo jiné zvládl dvakrát i knedlík s vajíčkem, pytlíkové polévky prý mu také šly a chutnaly a jednou si „uvařil“ koupený vlašský salát a sekanou. No, nezhubl a o to víc se těšil na moje dobrůtky.
Ještě se také hlavně zapotila naše pračka. Koš na prádlo byl plný až po okraj, ale venku krásně svítilo sluníčko, pofukoval větřík a tak mi všechny tři pračky do večera uschly.
Přiznávám, že po absolvování nakupování a pak vaření jsem si dala na chvíli „gaučink“ a pak teprve jsem šla zase na počítač. Zkoušela jsem postupně navštěvovat vaše blogy, ale daleko jsem nedošla. Tímto se chci také omluvit, ale slibuji, že se polepším.
Já si totiž vzala jeden doporučený lék dřív, asi kolem páté odpoledne, ale to, co se pak dělo, to si nepamatuji, že bych někdy zažila. Já seděla u PC, ale ani sirky nepomohly, jak se mi klížily oči. Musela jsem počítač vypnout a jít si na chvíli lehnout – a věřte nebo ne – i přes puštěnou televizi, na kterou koukal manžel, jsem usnula jak špalek. Pak jsem se sice probrala, ale byla to fuška vydržet se koukat na ten „můj“ seriál a neusnout. Ale v noci jsem spala zase jako mimino. Jsem tedy zvědavá, jak to bude dnes. Proto slibuji, že si ten první lék vezmu až poté, co navštívím vaše blogy.
Užívejte si všichni dnešního krásného slunečného dne, zítra prý snad už zase bude hůř!