Hurá – jsem zase zpět - Bábinčino povídání

Dnes jsem se tedy vrátila – pozdě, až ve tři odpoledne, proto toho dnes moc nenapíši, ale nedalo mi to, aspoň se přihlásím a přidám něco do začátku.

Ve čtvrtek ráno 11. 4. se mi tedy přes to všechno moc vstávat nechtělo. Vše bylo sbaleno, přichystáno, manžel obdržel instrukce, loučila jsem se i s kytičkami.

Ještě než se rozpovídám, tak chci opravdu všem moc a moc poděkovat, že jste si na mne vzpomněli a věřím, že mi to hodně pomohlo.

Tedy ve čtvrtek ráno už jsem byla přichystaná, jen jsem ještě něco málo posnídala. Ale nezačal ten den dobře! Něco tvrdého jako kámen jsem vyplivla z pusy a po chvilce zkoumání – smůla – vypadla mi plomba! U předního zubu, sice to moc vidět nebylo, ale pořád mi ten jazyk zajížděl do té mezery! Ach jo!

Syn přijel včas a vydali jsme se i s manželem na cestu. Také začalo pršet, ale co, říkala jsem si, že to prší štěstí!

Na příjmu to šlo rychle a já byla už v 8 hod. ráno přímo na pokoji. Ale hned se mi tam moc nelíbilo, protože tam mají velké pokoje – zde bylo 5 postelí. Byly jsme tam pro začátek jen dvě seniorky. K obědu jsem dostala onu UHO omáčku, samozřejmě bez masa, což stále nemohu pochopit, když jsem byla plánovaný příjem, tak to se mnou mohli počítat, ne?

Ale ta moje sousedka řekla, že maso nejí – jednalo se o kuřecí stehno – jestli prý ho nechci, že ho vrátí! Hurá – maso tedy bylo.

Šla jsem tedy konečně na přijímací prohlídku. Doktorky tam byly dvě, mladší, příjemné, ale cizinky, nejspíš Rusky nebo Ukrajinky dle přízvuku. Prohlídka mne moc nenadchla, ale co, hlavní bylo, že mi hned napíchli infuzi! No, napíchli – až na 2. pokus a to jsem netušila, že to tak bude denně! Měla jsem si sebou prý vzít žíly a ne je nechávat doma!

Pátek ráno tedy nic moc – ty jejich postele – určitě to většina z vás zná a to prý mají rok staré – nebo nové – matrace, ale vidět to na nich nebylo! Sousedku odpoledne pustili domů a já tam zůstala sama. Mně osobně to vůbec nevadilo, klid byl fajn, ale nemělo to mít dlouhého trvání.

Ještě v podvečer mezi tím, co jsem se koukala v jídelně na televizi, viděla jsem nějaké hemžení u mne na pokoji. Protože jsem byla při příchodu upozorněna, že se tam krade – cizí lidé ne pacienti, kteří tam vklouznou i přesto, že se musí zvonit, tak jsem se lekla. Ba ne, přivezli tam paní středních let, která zrovna zvracela.

Sestra mne ubezpečila, že to bude už dobré, že se určitě vyspím, ale opak měl být pravdou! Paní ležela přímo vedle mne a když na stolku nebylo v misce nablinkáno, tak tam byla mísa, takže jsem mohla být natočená jen na jednom boku a stále ji slyšela zvracet. Už jsem se šla v noci i projít, protože jsem měla strach, že jí tam přidám. Kolem půlnoci tam přivezli další paní, které se také točila hlava, ale jinak nic. Sestra tam byla každou chvilku, doktor tam vtrhl jako kdyby bylo poledne a co já? Vím, že to neměl nikdo z nich lehké, ale opravdu jsem ráno byla jako po bále! To byla jízda! Nikdy jsem nebyla žádná citlivka, ale čím jsem starší, tím je to se mnou horší.

Ptala jsem se už v noci sestry, jestli mne nemůže dát na nadstandardní pokoj, abych se vyspala, ale bohužel. Ten se musí zaplatit v pokladně na 3 dny dopředu a v noci chtít něco platit? Nabízela jsem jí, že jí ty peníze nechám v zástavě a zaplatím potom – kdepak, sestry nesmí brát hotové peníze! Tak nic.

Když paní začala zvracet ještě v sobotu dopoledne, když už jsem byla ujištěná, že je vše v pořádku a stále prý nemůže chodit na záchod, protože se jí točí hlava, ani za doprovodu dvou sestřiček, šla jsem to znovu zkusit s tím pokojem k jiné sestře. Ještě navíc tam přivezli další seniorku, která chudák ležela 2,5 dne v koupelně, kde upadla a takovou dobu trvalo, než se doplazila k mobilu. Když se otáčela, naříkala. Já jsem vše chápala, ale představa další proflámované noci? Proto jsem byla ráda, že to s tím nadstandardním pokojem vyšlo, šla jsem ho zaplatit do recepce a během 20 minut byla v klidu – i když dražším – sama na pokoji za 300 Kč na den. Samozřejmě prý plus ta stovka, co platí všichni.

Ještě z toho „starého“ pokoje jsem pořídila pár snímků okolí nemocnice.