Slíbila jsem, že podám zprávu, jak jsem dopadla u doktorky na neurologii, kde jsem byla včera odpoledne.
Paní doktorka se zas tak moc nedivila, že jsem po měsíci u ní s dalším problémem, který už trvá více jak deset dní, provedla kontrolu funkčnosti mé páteře a zeptala se, co dál.
U mne to bylo jednoznačné. Chci do nemocnice na infuze, pokud možno hned. Tak tam ihned přede mnou zavolala, prý co nejdřív. Sestřička z nemocnice nabídla pátek 12.4., paní doktorka se mne zeptala, jestli souhlasím. „No, když to nejde dřív, samozřejmě“, odpověděla jsem a zřejmě to bylo slyšet i na druhém konci telefonu.
„Tak tedy ve čtvrtek 11.“ Ano, beru. To bylo zase o den lepší a vidina toho, že je SNAD někde na konci této léčby úleva, tak ta mi udělala docela dobře.
Pak mi dala ještě paní neuroložka obstřik na cestu a já s díky mohla odejít. Ještě mi to ale nedalo a zeptala se, proč se ta bolest zase tak rozjela a ne a ne to zastavit a který z těch mých klíčových problémů páteře za tím vidí? Prý vyhřezlé ploténky. Vlevo mi to vystřeluje do nohy už roky, ale teď se to téměř pravidelně střídá a mám to nejen vlevo, ale i vpravo. I to prý je možné, ty „moje“ ploténky mohou vystřelovat na obě strany. Tak dík. Opravdu nemusím mít od všeho kousek. Ale co s tím nadělám.
Poslušně hlásím, že už mám „sbaleno“ na cestu. Včera jsme si povídaly se sestrou, tedy mou vlastní, aby bylo jasno, že cestujeme obě ve čtvrtek ráno. Ona má ale lepší cíl. Sestra jede po té své dlouhé nemoci konečně za maminkou, tam jí bude určitě dobře, no a mně snad pak, až se vrátím domů.
Tak se tady počítám min. na týden a max. na 10 dní odmlčím, budu sbírat materiály v nemocnici a věřím, že se vrátím zase fit. Aspoň na nějaký ten čas.
Mějte se tedy krásně a vzpomínejte na mne v dobrém, já na vás všechny budu myslet často! A kdyby se něco dělo, Kitty i Miluška mají na mne telefonní kontakt, tak by určitě věděly víc!
Krásné jarní dny všem přeje Ježurka