S přáním krásného celého týdne vám všem jsem se zase vrátila od maminky. Myslím, že se vše zdařilo, to, co bylo třeba, to jsem zvládla, i když občas s pomocí léků, ale měla jsem z toho všeho dobrý pocit. Také jsem maminku dobře krmila, protože jedla krásně a snědla vždy všechno.
Tam, kde má bráška ten domek, tam je opravdu konec světa. Je to opravdu na samotě u lesa, krásné na víkendy nebo dovolené, ale na stálé bydlení a pro staré lidi, to už vůbec ne. Jsou na konci vesnice, vedle v domku nikdo nebydlí, ten je jen jako rekreační stavení a naproti, bývalý statek, nyní krásně upravený veliký dům, tam jsou celý den v práci.
Tohle je soused naproti
Ještě jednou z jiného úhlu
A tady z druhé strany pohled do zahrady
Všechny fotky jsou z dnešního dne. Zase sníh, bohužel.
Maminka se proto právem bojí, kdyby potřebovala pomoci, že se nedovolá. A to tedy v pravém slova smyslu. Protože co mne tam ještě tedy strašně vytáčelo je to, že tam v poslední době buďto není signál vůbec, nebo jen slabý a to ještě občas. Když jsem se chtěla dovolat manželovi, byl to horor. Zkoušela jsem to všude, stála jsem i pod zesilovací anténou – a nic. Švagrová mi říkala, že nedávno to bylo také tak zlé a tak telefonovala ze žebříku. A já si říkala, na co mají na terase ten žebřík, teď už to vím. Nejhorší je to, že se objevuje nejen věta – pouze nouzové volání, ale i ta horší – žádná síť. To mne opravdu děsí a mamince se nedivím.
Odjížděla jsem k mamince a bratrovi v den oslav MDŽ a jaké na mne čekalo překvapení? Když v pátek přišla švagrová z práce, tak přišla s kyticí nejen pro maminku, ale i pro mne. Prý si tak dělají „s děvčaty“ radost, že dostala ten den dva dárky. Tak ne, že by přišel bratr, ale švagrová. Já samozřejmě s ničím takovým nepočítala, ale švagrová s prázdnou neodešla. Dostala ode mne nohavici štrúdlu, kterou jsem přivezla z domova. A spokojené jsme byly všechny.
Kytička pro maminku, ale nějak špatně jsem si nastavila fotku, šoupla se do obrázku.
A tuto kytičku jsem dostala já. Ještě jsem si ji přivezla i domů.