Občas – v poslední době dost často – si říkám, že nám byl čert ty mobily dlužen! Dřív, když ještě i normální telefonní linky byly jen někde, tak nám stačilo, když jsme si psali dopisy. Pravda je, že dnes už si člověk tak zvykl, že si to nedovedu už představit ani já. A to mám děti kousek od bydliště a já byla tenkrát víc jak tři sta km daleko!
Dcera mi zkraje, než jsem se naučila nosit mobil sebou, poučovala, že od toho se to jmenuje mobil, abych byla mobilní. Jenže ono je to někdy těžké.
Předevčírem mi volala maminka, jestli nevím, co je s mou sestrou, že se jí nemůže dovolat. Okamžitě jsem zjistila, že i sestra se nemohla dovolat!?
Včera ráno manžel zapnul mobil a přišla mu zpráva. Prý mu volala moje maminka – ráno v 7,13 hod.! To je nesmysl, říkám, jednak na ten telefon nevidí a nejsnáze se dovolá mne, protože jsem jí tam sebe navolila na rychlovolbu, jak by našla manžela? A pak tak brzy ráno ještě spí, vstává až kolem osmé.
Když jsme pak přišli dopoledne z nákupu, tak mi to nedalo. Chtěla jsem se zeptat, jestli se přece jenom něco neděje a jestli se jí včera tedy dovolala ta moje sestra. Zkoušela jsem volat celé dopoledne, pak i odpoledne, ale dle operátora byla stále nedostupná. Napsala jsem tedy SMS švagrové, aby mi večer, až přijde z práce a zjistí, co má maminka s telefonem, dala vědět.
Večer mi volala maminka. Nebylo to ale tak jednoduché. Napřed to dvakrát vypadlo, pak jsem se jí dovolala já a maminka mi sdělila, že měla celý den telefon zapnutý a na „svém“ místě.
Tak nevím. Že by mělo také počasí vliv na chod mobilních telefonů? Vím, že někdy to jde a někdy je to horší, ale tentokrát to bylo na zabití. A pak že mají stoprocetní porkytí! Starou belu mají!
No, neměli jsme to my starší dřív jednodušší?