Občas se v televizi kouknu na kousek nějakého pořadu o vaření a koukám, co všechno se dnes vymýšlí, na některá jídla je kolikrát potřeba i slovník cizích slov. No, aspoň to tak vidím já za naši starší generaci.
Když už léta denně vařím, občas si inovuji jídla sama a také se to někdy – tak dobře, většinou povede.
Včera jsem vyndala z mrazáku karbanátky, které mi zbyly z posledního oběda. Jen tak v mikrovlnné troubě ohřívané mi nechutnají, znovu smažit si myslím, že by už bylo příliš, tak jsem zkusila něco jiného.
Nakrájela jsem oloupané brambory na měsíčky a dala spolu s karbanátky na plech.
Posypala jsem je trochu červenou paprikou a celé jsem to polila smetanou ke šlehání. Vím, že to bylo trochu víc kalorické, ale snad pro jednou…
Takhle to vypadalo, když jsem to vyndala z trouby
a takhle už u mne na talíři.
Brambory byly krásně měkké, někde i opečené, solila jsem to až to bylo hotové a karbanátky se vlastně jen ohřály v té šlehačce. Jo, manželovi to také chutnalo.
Protože občas musím likvidovat ty mé zásoby z mrazáku, tak jsem se také rozhodla, že ten ovařený květák už je také na čase spotřebovat. Většinou z něj dělám mozeček, ale protože jsme ho měli asi před 14 dny, tak jsem se rozhodla zase pro změnu.
Kdysi jsem už dělala květákové placičky z ovařeného květáku, tak jsem se k nim vrátila. Rozmačkala jsem je vidličkou, osolila, opepřila, přidala vejce, nakrájenou šunku, trošku mouky a strouhanky, pak udělala placičky a ještě opatrně obalila ve strouhance.
Takto byly připravené ke smažení
A teď už se bude za chvíli servírovat.
K tomu jsem dnes ještě uvařila česnečku – tedy polévku a aby mi náhodou nebyla dlouhá chvíle, tak jsem zkusila na 2. pokus upéci muffiny. Slíbila jsem totiž vnučce, že je pro ni jednou upeču a snad se dnes nebo zítra staví.
Zvolila jsem jiný recept než posledně, protože jsem chtěla muffiny čokoládové. Ten jsem si opsala od Elly.
Tak, hotovo, jsou upečené, nic se nespálilo, nepřeteklo, ještě jsem musela dát dva košíčky extra, měla jsem obavy, aby mi neběhaly po troubě.
A tohle je konečná. Jednu jsem trošku pocukrovala, ale zatím nikdo nechutnal. Tak čekám, co na to řekne vnučka. Uf, to byla dnes docela fuška, na mne určitě!
Tedy, Laděnko, muffiny čekají už jen na Tebe!