Jedno velké HURÁ! Po týdnu jsem byla opět venku a zjistila jsem, že u nás krásně mrzne, ale sníh – ten padá úplně jinde, tady za celý týden ani vločka.
Častí nebo pravidelní čtenáři mého blogu ví, že jsem jela před týdnem k mamince, odkud jsem se vrátila v pondělí. Bohužel, nepřijela jsem sama. Přivezla jsem si sebou nemilou společnost – rýmu a kašel. Naštěstí jsem neměla teploty, moc na ně netrpím, ale dvakrát dobře mi nebylo, i když jsem se snažila se nepoddat.
Poctivě jsem denně užívala Paralen, kapky do nosu a na kašel a hlavně, nechodila ven. Nakupovat chodil denně manžel sám.
Už včera ho ale ráno bolel celý člověk, ale ani náhodou nechtěl zůstat doma nebo jít k lékařce. Už jsem chtěla volat SOS – tedy děti, nechtěl. Celou noc prokašlal, tak jsem ráno nařídila, aby byl doma a vydala se chleba a maso nakoupit já sama.
Štafetu tedy převzal manžel, ač nerada jsem mu ji předala. Vím, že má po přechozeném zápalu plic neustálou kontrolu na plicním, tak si ho teď musím opečovávat.
Spoustu peněz jsme dali za léky volně prodejné, tak doufám, že pomohou. Také jsme si koupili nový teploměr. Máme starý digitální, který ukazuje úžasně malé hodnoty teploty našeho těla. A u obou. Proto jsem ho včera pověřila, aby koupil nový a pokud možno NE digitální. Bohužel jsme měli smůlu. Ty obyčejné se prý už nedělají, pouze pro nemocnice, tak koupil zase digitální za 107 Kč.
Ihned jsme ho chtěli vyzkoušet. Manželovi se zdálo, že je mu horko, změřil se tím novým a co myslíte? Ano, zase jako dřív. Manžel měl 34,8 st. a já ještě méně. Prostě já mám nejvyšší tělesnou teplotu 35 st., manžel to vytáhl už na 36,2 a to mu bylo šílené vedro. Já nevím, ale moc těmto teploměrům nevěřím.
Dnes, když jsem byla ještě kupovat další léky pro manžela, tak jsem se v lékárně ptala paní magistry a ona se tomu strašně divila. No, domluvily jsme se, že jestli se do pondělka nic nezmění, tak tam přijdu s tím teploměrem i s účtenkou, prý se na to podívají.
Na jednu stranu dobrý, že jsme stále podchlazení, ale co když…?