Včera jsem měla objednací den. Musela jsem se už konečně objednat k zubaři, mám pocit, že to bude víc než preventivní prohlídka, zatím mám ještě pořád dost „svých“ zubů, pak jsem se také opravdu musela objednat na neurologii a přeobjednat na pedikúru. To je tak, když se objednávám moc dopředu, ale není problém, mám ji naproti.
Tak jsem byla ráda, že jsem konečně na nic nezapomněla a když jsem tak šla se přeobjednat naproti, potkala jsem na chodbě některé sousedy. Už jsem o tom psala, že u nás ve vchodě máme dobré vztahy a mám z toho radost. Opravdu tady není problém, když na něco nestačím, nebo něco nemám, tak zajít k sousedovi, o kterém vím, že pomůže.
Včera jsem zahlédla, jak sousedka sousedce vypomáhá. Ta jedna je sama a už jí do osmdesátky moc nechybí, tak ji ta vedle nakupuje, co si řekne. Ty velké nákupy jí dělá syn, ale my, ženy víme, že ne všechno se povede vždy chlapům nakoupit, nebo něco zapomeneme, tak od toho tady je ta sousedka.
Když jsem šla zpátky, tak zase k této starší paní šel soused z dolního patra. Prý se jí rozbila pračka, tak se šel podívat a zjistil asi, že to zvládne opravit, ale nářadí prý má v garáži. Tak nelenil a mazal pro ně. No není to krásné?
Chtěla jsem říct, že tady mám takový pocit jistoty, ale přece jen jsem byla tento týden zklamaná. Máme na chodbě všude na oknech kytky. Každý, kdo mohl, tam nějakou dal a moje sousedka jich tam dává dost a některé jsou opravdu krásné. Už se jí tam jednou jedna taková krásná ztratila a pro nás to byla záhada. Nevím, co si mám o tom myslet nyní, když jsem ráno při cestě z domova koukala, že je tam jedna miska prázdná. Ano, správně chyběl tam papyrus. Takový krásný, moc se mi líbil, jen jsem si nestihla říct o sazenici. Ale prý jsem mohla. Sousedka ho prý pěstuje pro jejich kočku, protože té chutná. No, ještě jsem neslyšela, že by kočka žrala papyrus, ale proč ne, jestli jí chutná, tak proč ne.
Máme tady jen jedny takové sousedy, kteří se s nikým nebaví a občas je od nich slyšet trochu víc křiku. Na schodech sice pozdraví, ale tam bych si nic vypůjčit opravdu nešla.
Ale jinak jsem moc spokojená. Vždy, když se někdo odstěhuje, tak mám strach, abychom sem nedostali nějaké „povedené“ sousedy.
Vím, že ne všichni mají takové štěstí a to je také jeden z důvodů, proč se mi nechce odtud stěhovat.