Už jsem se zmiňovala o tom, že manžel bude mít tento měsíc jubileum. Ano, 21.11. mu bude 80 let. My všichni bychom se však jindy všichni nesešli, tak jsme to domluvili už na minulou sobotu, tedy 10. listopadu, to je o 11 dní dříve, ale to už při takovém věku není žádný rozdíl.
Ráno to moc dobře nezačalo. Celou noc jsem se zase nemohla ani otočit a ráno jsem sotva šla. Musela jsem to jistit léky na bolest, ale manžela to tak rozhodilo, že mu bylo také zle. Naštěstí jsem nemusela vařit, jen jsem něco málo upekla a umyla si hlavu. Léky částečně pomohly, tak jsme se chystali jít do restaurace, kde jsme měli na pravé poledne zamluvený stůl pro 10 osob.
Po cestě si trošku zajela dcera, která nás cestou nabrala a jelo se. Na přípitek jsme měli růžový sekt, abstinenti si dali džus. Pak už to bylo na každém, co si kdo objednal k jídlu a pití. Ovšem napřed jsme šli všichni oslavenci popřát.
To přeje maminka snachy
dál vnuk Luky od syna. Vidíte, jak už je děda mrňavý?
Začínají přibývat balíčky – to je naše snacha. Syna jsem nestihla, ten s tím byl nějak rychle hotový.
A vnučka Lada. Tak tím končí synovo rodina
a začínají další
To je druhá vnučka Terka od dcery
ve frontě stál už i vnuk Tom
a samozřejmě i dcera.
A to nejlepší nakonec….
právě mu předávám dárek od maminky.
A přípitek – hezky si s každým ťuknout na zdraví!
A moje vnoučátka. Nevím, co bylo těm dvěma tak k smíchu.
Čekání na oběd, někdo si dal polévku, někdo salát, někdo nic.
Laděnka chtěla nakrmit Terezku
Blížíme se k finále, tak jdeme kolem dokola : dcera s dětmi
syn s manželkou
snacha s vnučkou
a kluci se jako vždy nechtěli fotit.
To nás vyfotila Laděnka. Já jak jinak, než jako chechtací pytlík.
A tohle jsem vyfotila doma, všechny dárečky. Vlastně jsem tam zapomněla dát ještě jednu krásnou svíčku. Promiň, dcerunko.
Domů jsme se vrátili asi ve 14,15 hod., přivezla nás vnučka. Bylo to krásné vidět, jak k volantu usedá vnučka, aby odvezla nás, tedy jednu pětku a v druhém autě si k volantu sedl vnuk a odvezl jejich pětku domů. Tím si také mohli dát i ti starší řidiči něco dobrého. Myslím k pití.
Moje maminka poslala manželovi peníze a já mu za ně koupila darovací poukaz na masáže. Takový dárek v našich letech přijme určitě každý rád a nakonec to dopadlo tak, že půjdeme spolu, rozdělil se se mnou. A ještě musím dodat, že i majitelé restaurace věnovali manželovi dáreček. Taková nějaká „placatice“ s nějakým šnapsem. Ještě to máme v baru neotevřené.
Když se ještě doma manžel probíral nejen dárky, ale i vzpomínkami, byl hodně dlouho naměkko. Řekl něco, co mne hodně dojalo. „Jednou se mi bude od vás všech těžko odcházet.“
Bylo to krásné odpoledne, seděli jsme všichni u kulatého stolu a já přemýšlela, kdy se zase takhle sejdeme příště a zda už nás bude víc, třeba o protějšky dětí…. Kdoví?