Já osobně si nemyslím, že jedno slovo je málo. Co všechno se dokáže vyjádřit jedním slovem? Když se zamyslím, tak hodně.
ANO – řekneme šťastni na radnici nebo v kostele, když máme svatbu. Ten čas jsme přesvědčeni a věříme, že je to do konce života. A to jedno slovo stačí. Později více slovy zjistíme, že je všechno úplně jinak.
NE – to je také jasné stanovisko. Něco prostě rezolutně odmítáme, nemyslím tu stejnou událost jako na začátku, ale musíme-li se rozhodnout, pak je taky hned jasno. Nechci jíst, nechci se hádat, nechci nic dělat, nechci tě vidět, mohla bych pokračovat ještě dlouho a v té jisté situaci opravdu stačí to krátké slovo a řekne všechno.
SBOHEM – podle mne je to loučení, smutné loučení, protože jestli se s někým chci nebo budu zase brzy vidět tak řeknu ahoj nebo čau, příště a tak, ale řeknu-li sbohem, je to na dlouho nebo také navždy. Rozumíme si.
POMOC – také jedno slovo, které je výstižné a volám-li o pomoc tak by každý měl vědět, že tuto situaci sama nezvládnu nebo to prostě jen tak nejde. Pomoc volám při různých příležitostech buďto nahlas nebo také jen tak pro sebe při tichém pláči do polštáře, když nezvládám danou situaci a není na blízku někdo jako třeba maminka, manžel nebo děti.
STŮJ! – zavolala nedávno dcera na mého vnuka, když jsem s ní zrovna telefonovala a oni šli spolu po ulici. Vnuk chtěl přejít přes silnici mimo přechod a jelo auto. Ano, bylo to něco jako zvolání – pomoc, ale přece jen trochu jiné a jasné!
VEN – to je také výstižné jednoslovné vyjádření toho, když mám někoho dost, nechci ho poslouchat, nebo mi někdo ubližuje především slovně, tak ho zkrátka takto jednoslovně vyhodím a je to.
Myslím, že bych mohla ještě pokračovat, ale ta nejdůležitější jednoslovná vyjádření jsem podle mne řekla. Nejhezčí by bylo, kdybychom mohli nejčastěji říkat ANO, teď nemyslím se tak často vdávat nebo ženit, ale radostně souhlasit s někým, kdo to s námi myslí jen dobře.