Dnes dopoledne jsem dostala SMS zprávu, jestli mám po obědě čas, že by mne přišla navštívit moje bývalá kolegyně. Kdysi, když ona odešla do důchodu jsme si slíbily, že se budeme navštěvovat každý měsíc. Jednou u ní, jednou u mne, když už bydlíme v jednom městě.
Ale sliby prý jsou od toho, aby se neplnily (jen o Vánocích). Vycházelo nám to zkraje, ale pak do toho jednou něco přišlo jí, někdy zase mně a zkrátka nám to poslední rok vyšlo tak jednou za půl roku.
Kolegyně je o dost mladší a má také stále nějaké aktivity, ještě jednu docela malou vnučku, kterou vodí do školy a často jí hlídala a hlídá, když marodi. A marodí také dost často. Má také cca 25 km vzdálenou zahrádku, kam dojíždí s manželem vždy na pár dní, aby se to vyplatilo a tam v takové chatičce přespávají.
Má maminku, která měla v posledních dvou letech neskutečnou smůlu a z toho vyplynulo, že už je po třetí v LDN a ona tam za ní dochází téměř denně. I když je tato léčebna od našeho domu co by kamenem dohodil, tak jsme se domluvily až dnes.
Přišla, pokecaly jsme hodinku, já jí ukázala nové přírůstky mých ježečků, řekly jsme si zhruba co nového se událo u nás i u nich a hodinka uběhla jako voda.
Jak jsem posledně psala, že jsem dostala ty houby, to byl přesně ten okamžik, když jsem si na tuto kolegyni vzpomněla. Ano, bylo to v souvislosti s houbami.
My jsme si občas do práce přinesly nějaké dobrůtky z domova všem na ochutnání. Každá jsme měly (byly jsme tři) svá specifika a ona nosila houbové placičky. Při čistění těch hub se mi evokovaly úplně chutě z těch dob, jenže jsem už nevěděla po těch letech, jak je dělala. Dobrůtka to ale byla.
Tak jsem si dnes řekla, kdybych náhodou ještě někdy přišla k nějakým čerstvým houbám, že se kolegyně zeptám. Dokud mám tedy živě v paměti recept, tak ho prozradím i vám:
Houbové placičky
Houby dáme na cibulku jako na smaženici, osolíme, opepříme a pak necháme vychladnout. Do studeného přidáme česnek dle chuti, nakrájený salám dle libosti a zamícháme. Pak si z vajec uděláme těstíčko přidáním hladké mouky a celé to zamícháme do směsi, kterou jsme již vytvořili.
Z toho pak děláme lžící na pánvičce placičky, které osmažíme na obou stranách. Věřte, nebo ne, ale už jsem 16 let v
důchodu a tu mňamku pořád cítím na jazyku.
Kolegyně šla nyní navštívit maminku a já jen věřím, že se příště sejdeme dřív než teď.
To jsme „my tři“ ještě v době, když jsme pracovaly a byly o hooodně mladší. Ta blondýnka je ta kolegyně, co tu dnes byla a ten pán je náš bývalý vedoucí.
A takhle jsme se vyfotily loni. Tedy fotil nás manžel.