Včera jsem popisovala, no spíš dokumentovala naše včerejší likvidování darovaných jablíček. Přiznala jsem, že nám to dalo docela zabrat, ale to jsem netušila, jak bude den končit.
Hned ráno, jak jsme včera vstávali, tak se manžel necítil dobře, má také problémy s páteří, tak si bral lék na bolest a u loupání jablíček musel stát, vsedě to nešlo.
V podvečer, jak jsem šoupla jablka do hrnce, tak už jsem viděla, že se děje ještě něco jiného. Jako už kolikrát v poslední době, tak ho zase dost bolelo břicho. Napřed jsem slyšela, jak mu tam kručí a pak přišly ty bolesti. Mívá to teď dost často, ale aby to šel říct doktorce, k tomu nemá odvahu. Bojí se, co kdyby…
Po krátké době si manžel dokonce lehl a přestala ho zajímat televize. To už cosi napovídalo, on si totiž lehne jen když je mu opravdu ouvej.
Tak jsem vzala gelové polštářky a šla je nahřát na kýžených 60 stupňů. Teplo mu vždy dělá na ty jeho bolístky dobře. On to mezitím vzdal a šel si opravdu lehnout do postele a to bylo teprve 19,30 hod.
Chodila jsem ho kontrolovat a měnila teplé obklady. Jednu chvíli, když jsem u něj stála, tak mi říkal : „Kdybych se ráno už neprobudil, tak všechny pozdravuj“. Tak to už bylo i na mne moc a když v této situaci ještě začali hrát v rádiu písničku „Když mne andělé povolají k sobě“ od P. Spáleného, tak se přiznávám, byla jsem na dně. Od doby, kdy ji hráli na pohřbu mému zeti, tak ji nemusím a teď v takové situaci…
Dlouho jsem večer nemohla usnout, tak moc to na mne dolehlo a hlavně i ta skutečnost, že nikdy nevíme kdy přijde TA chvíle, kterou si zatím nedovedu vůbec představit. Já, která tady na blogu obulí každou mrtvou kočičku či pejska, já na to nemohla vůbec myslet.
Ten mi tedy včera dal! Ráno jsem byla dřív vzhůru a hned, jak jsem viděla, že otevřel jedno oko, usmála jsem se a zeptala se, jak je.
Bylo dobře. To byla rána, jak mi spadl kámen ze srdce! Ale musím prásknout, že během dopoledne, když jsme ještě dokrouhali těch pár jablek, co nám včera zbylo, tak zase manželovi nebylo nic moc. Já vím, není nejmladší, ale jsou i starší, že?
Jsem zvědavá, jaký bude víkend! Bojím, bojím a doufám, že bebíčko zmizí tam, odkud přišlo.