Tak jsem si řekla, že vám také napíši, že jsme se na té naší dovolené také zasmáli a pobavili.
Měli jsme v té naší chalupě na Slapech dole koupelnu a něco jako obývák, kde byly dvě sice ubohé, ale postele. Dále gauč, křesla a televize. Taková větší.
Pak byly schody – blbý schody – nahoru a ještě do zatáčky a tam byla kuchyňka, kde bylo opravdu vše potřebné a vedle pokoj, který měl tři postele a takovou menší televizi. Tak tam spala dcera s dětmi. Schody, kterých bylo asi 15, jsem tedy trénovala i na dovolené, ale opravdu jsem měla strach, abych sebou někde nepraštila, byly točené a ještě že měly zábradlí.
Nahoru jsme chodili jen na snídani, pak si uvařit kávu a event. na večeři. Když jsem tedy nahoře uvařila kávu, musela jsem si ji dát do hrnku, protože sklenička byla pro mne nebezpečná a nést opravdu jen jednu. Tu druhou kávu mi vždy vzala dcera nebo vnučka.
Právě snídáme. Dcera na nás zavolala a blik!
Chodili jsme si pít kávu dolů na dvorek pod slunečník. Bylo tam příjemně. Už ve svém prvním článku o dovolené jsem dala fotky. Tak jsem jen dole houkla na manžela, že tam má kávu, on viděl, jak nesu jednu, tak ho nic jiného nenapadlo, než že šel do kuchyňky. Tam žádnou neviděl, tak si ji uvařil a pak přišel dolů s kávou. Než zjistil, že už tam jednu má, tak se koukal proč se s dcerou a vnučkou řehtáme na celé kolo.
Hned další den říkal, že kávu nechce, že měl den před tím kávy dvě. 🙂
Takhle sedět venku jsme mohli ale až poté, co odjeli ti naši sousedé. Také jsem psala, že řekli majitelce, prý tam neměli soukromí. Odjeli tedy místo v sobotu už v úterý. Jejich problém. Nám se ale oddychlo. Měli sebou také pejska, rasu nevím, nebyl velký, ale vzteklý a neposlušný až běda! Jednou ráno když vyšel manžel jako první, tak po něm skočil, zakousl se mu do nohavice a jeho páníčci měli co dělat, aby ho odtrhli. Takže málem mi zakousl manžela.
Někdy jsme si na chvíli po obědě dávali siestu. Já jsem jen tak ležela, manžel spal, tak jsem si řekla, že půjdu nahoru za dcerou. Dveře do pokoje byly zavřené, tak jsem jen potichu zaklepala, abych se podívala, jestli spí všichni, ale – fuj to jsem se lekla! Jak jsem potichu otevřela dveře, vyběhla proti mně naše Pegginka a evidentně byla ráda, že ji někdo vysvobodil. Dcera zatím seděla na dvorku a mne mohlo klepnout.
No a také původně jsme si mysleli, že jednou také zhřešíme a na ohýnku si opečeme buřtíky. Jo, to jsme si mysleli jen do té doby, než jsme zjistili, že vstup na zahradu nám není povolen, to bylo asi jen pro majitele a místo ohýnku tam byl zděný gril a udírna. Vedle stálo dřevěné uhlí, sirky jsem měla, tak jsme si lámali hlavu, zda to zvládneme, když nikdo s grilováním venku zkušenosti nemáme, ale já jsem tvrdila, že jsme přece koukali na syna, když nám griloval na zahradě, tak to zkusíme. Koupili jsme kilo buřtů, hořčici i kečup a těšili se. Všichni. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že to dřevěné uhlí bylo asi těch sousedů, co odjeli a vzali si ho pochopitelně sebou. Tak co s buřty? Dcera šla koupit olej, pánvičky tam byly a opekli jsme si je na pánvičce. Olej si vzala domů. Byly také dobré, ale opečené na ohýnku jsou opravdu jiné.
Tam s tou červenou stříškou je ten gril s udírnou. Vypadá to hezky, ale…
Ještě tam byl vedle chalupy takový mini bazén. Tam jsme se ale opravdu nekoupali.