Tento týden jsem četla u Vendy, prý je SHOPAHOLIK, že ráda nakupuje a nic před ní neobstojí. Já myslím, že to nebude tak zlé a že je nás určitě víc těch, které nakupování baví než těch, které to nenávidí.
Třeba můj manžel, ten s nakupováním nemá vůbec problém. On šel do důchodu o pár let dřív než já a každý den dostal úkol nakoupit. Vždy sehnal vše, co jsem mu nařídila. Ale tenkrát to ještě nebylo tak snadné jít do obchodu a nakoupit všechno, co bychom si přáli. Také nebylo tolik z čeho vybírat. Nebylo sice tak draho, ale také nebylo nic na krámě. Fronty nejen na maso, banány a toaletní papír, fronty byly pořád, protože nebyla taková hustá síť prodejen.
Proč to ale všechno píši? Právě na základě toho článku jsem si tento týden vzpomněla na Vendy. To by se jí nakupovalo! Oni totiž u nás otevřeli další supermarket, takže jich tady u nás už máme sedm. Nejen, že jsem zvědavá, jak se všichni uživí, ale myslím, že pro nás je teď to nakupování paráda. Žádné fronty u pokladen, minimum palet po cestě, výběr velký! Vždyť během půl roku byly otevřeny dva velké obchody a copak ti lidi všichni mají nafukovací žaludky, aby pořád nakupovali jako o závod?
Jsem zvědavá, jak to bude takhle fungovat dlouho. Nedávno jsem psala, že nám otevřeli další pekařství, ceny pečiva šly dolů, ale už jedno pekařství zkrachovalo. To se dalo čekat. Teď se zase ruší jedna drogerie a přebírá to druhá, kterou už u nás taky máme, ale že by stáli zákazníci ve frontě, to taky ne. Nevím, co si od toho slibují, ale zkouší to.
Takže konkurence roste a ještě se stačí uživit i spoustu obchodů, kde šéfují a prodávají naši vietnamští spoluobčané. Ti se drží celkem dobře.
Tak ať nám obchod vzkvétá a hlavně – ať snižují ceny, abychom si mohli vybrat!