Středa – to už byl zase normální den, měla jsem nachystané dvě pračky prádla. Už jsem tady psala o tom, že pračka začíná zlobit, ale časem to zase šlo, ale dnešek – to byl den hrůzy! Kdybyste slyšeli, co ta pračka dělala za rámus při tom praní, já nevěděla, co mám dělat, mám to nechat doprat a riskovat nebo to vypnout? Chvílemi mi z toho vstávaly vlasy na hlavě, šla jsem na poradu k sousedce. Řekla mi, abych to nechala doprat a tu druhou várku prádla si ale vzala k sobě a vyprala u nich. Pro jistotu. Já jsem jen měla strach, abych třeba nevytopila sousedy, aby něco nezačalo hořet nebo nevyhodila pojistky v celém domě, takový to byl rachot. VYHRAJE TEN, KDO TO NEVZDÁ! Přesně tak to dopadlo, prádlo se vypralo, ale…
Už tu pračku nechceme ani vidět, shodli jsme se s manželem a krátce po obědě jsme se vydali směrem ELEKTRO PRODEJNA. Manžel nechal výběr vyloženě na mně a já stále nevěděla kterou vyberu. Po příchodu do našeho oblíbeného obchodu jsem se napřed zeptala, že si pak event. vyberu, jestli nám pračku dovezou a zapojí a starou odvezou. Když jsem dostala kladnou odpověď, tak nám šel ještě pan prodavač poradit a radil dobře, bylo vidět, že je to člověk na svém místě.
Pračku říkal, že dovezou hned druhý den a donesou až nahoru k nám těch 63 schodů. No, to je tedy lituji, ale bohužel, jinak to nejde. Tak jsme tase o cca 10 tis. Kč lehčí a doufám, že nám pračka už vydrží.
Ještě jsem měla tento den jeden šok. Přiznávám se, že holuby osobně moc ráda nemám, taky je nekrmím, ale zabít bych je nedokázala. Seděli jsme na lavičce a čekali na autobus po úspěšném nákupu pračky, když slyším naproti na zastávce ránu do skla. Myslela jsem, že si tam děti hrají s míčem, protože tam něco přilítlo. Míč to nebyl, byl to holub, chudák. Už neodletěl. Zůstal tam ležet a asi bylo po oněm. To sklo neviděl, taky to byla rána jako z děla. Jak říkám, holuby moc nemusím, ale tohohle mi bylo líto.