… je to velká bolest!
Tato nepříjemná skutečnost nastala v sobotu. Můj syn byl s vnukem a snachou v Praze, kluci hráli bowlingový turnaj a hezky jim to šlo. Ale až do té doby, než syna začal bolet zub. Prý to byla ale tak silná bolest, že nevěděli co teď. Nechci to zlehčovat tím, že ten, koho bolel ten zoubek byl mužský, to bych si nedovolila, muselo to být opravdu hodně zlé.
Snacha běžela do lékárny pro něco na bolest. Nezabralo. Po chvíli tam tedy šla znovu. Jako naschvál vnuk hrál tak dobře, že se dostal do finále a to znamenalo zůstat v Praze do večera. V lékárně doporučili nějaký gel, který stál 200 Kč a výsledek? Zase nic.
Vtom napadlo snachu, že tam hraje taky jeden zubní lékař, že se ho zeptá, co by pomohlo. Syn prý se zdráhal, ale snacha se nedala, šla a dobře udělala. Zubař prý konstatoval, že je to korunka, kterou bude muset zubař sundat, a dal mu na bolest platíčko nějakých „dryjáků“, po kterých prý bude mít 8 hodin bez bolesti.
Lék zabral, ale opravdu jen na nějaký čas. V neděli ráno volala snacha, že syn leží a zub bolí a bolí. Zkoušeli jet na pohotovost, která je nedaleko, ale tam syna odradila fůra čekajících pacientů. V životě bych nevěřila, co lidí chodí na zubní pohotovost. Je vidět, že zubaři, který ji tam drží, se to vyplatí tam být.
Tak nic moc nepomáhalo, my s manželem jsme také radili (takových nás určitě bylo), aby raději na té pohotovosti počkal, do pondělka do rána bylo ještě daleko. Šel tam tedy po druhé, ale zase to vzdal. Určitě také trochu zapracovaly nervy, a pak prý si už řekl, že půjde raději ke „své“ paní doktorce.
Večer kolem půl osmé prý už nevěděl, jestli má hlavou mlátit o zeď, jaká to byla bolest. Vyprávěl mi, jak se pokoušel usnout pomocí „reiki“, nakonec prý se mu to povedlo, ale ty hrozné sny, které měl!
Dnes ráno se tedy vydal k zubařce. On se totiž jako školou povinný strašně bál zubaře, ale já věřím, že dnes se na ni určitě těšil, aby mu pomohla od té hrozné bolesti. V čekárně prý bylo asi sedm lidí, zase ho pojala hrůza, že tam bude čekat dlouho. Naštěstí to šlo rychle a asi po půl hodině se dočkal.
Jasné, byla to bolest pod korunkou, kterou potřebovala paní doktorka sundat. Syn říkal, že se nemohl sám ani dotknout tváře, jakou měl bolest a dr. vzala za korunku, aby ji vyndala. Jen tak. Už už prý ji chytal ruku, bolest na omdlení, ale i když to bylo pár vteřin, bolest byla tak velká, že se to zdálo věčnost.
Pak na něj museli pustit klimatizaci, jak byl odrovnaný. Ani se mu nedivím. Chtěla mu ještě vyčistit kanálky a říkala, že kanálek sám odumřel, asi ten zánět a ta bolest to všechno způsobila. Teď má zub bez korunky, až se to zklidní a vyhojí, tak ji tam znovu lékařka nasadí. Doufejme, že už bude mít klid, chystají se brzy na dovolenou, to by bylo nemilé!
Já jen opakuji to, co říkávala moje maminka: Chraňte a opatrujte si zuby, dokud je máte! Potom už je pozdě „bycha honiti“.