Slibuji, že už dám zase chvíli pokoj se starými fotkami. Ale mám tady ještě pár fotek, které jsem chronologicky seřadila a o některých toho opravdu moc nevím.
To, co vím o této fotce je, že úplně vpravo je moje maminka, která se vyučila švadlenou v Brně. Určitě tady byla ještě svobodná, ale v kterém roce to je foceno, to nevím, protože maminka mi to už neřekne, když na to nevidí. Ale přibližně je to v r. 1937 – 39.
A tady v první řadě sedící uprostřed je můj tatínek. Když jsem mamince aspoň popsala tuto fotku, nevěděla, nebo už si nepamatuje, o jakou událost šlo. To byl tatínek také ještě určitě svobodný a proč mají někteří ty „kokrhely“ jako rekruti a někteří klobouky s nápisem SVOBODA, to by mne zajímalo, ale asi se to nedozvím. Leda, že by někdo z vás, starších, něco podobného někde na fotkách viděl. Můj tatínek nemá ani kytku ani klobouk, tak nevím fakt NIC.
Tatínek ve vojenském. Dozvěděla jsem se, že to byl tatínek na cvičení, už byl ženatý, měl už nás dvě děvčata a byl prý snad jen na 3 týdny.
A teď poposkočíme pořádný kus dopředu!
Tady už je jasno. Je to i s rokem. Moje dcera a můj syn. Pamatuji si, že jsem tenkrát jela autobusem do Brna se zájezdem od nás z práce jenom proto, abych se mohla vidět s rodiči. Ráno tam, v podvečer se jelo domů. Na veletrhu jsem nebyla, jen jsem tam nechala vyfotit děti a rodiče přijeli na tu chvíli za námi. Byla jsem v té době stále sama s dětmi a dcera, které byly 2 roky, byla dost protivná. No a já taky a maminka si dodnes pamatuje, jak jsem prý na ni „nebyla vůbec hodná“. No, zkrátka jsem jí nadávala, jestli padla i nějaká na zadek, to už nevím, ale na dceři je vidět, že není zrovna v pohodě. Dcerunko, promiň!
Tady už je všechno v pohodě. Dcera se do školy těšila a je to na ní vidět. To ještě netušila, že bude studovat na paní učitelku.
A to už je konec 1. školního roku. A proč sem dávám zase její fotku? Aby bylo vidět, jak „vyrostla“, úplně jiný pohled, účes, úsměv …. jen šatičky jsou stejné!