Dnes hned po ránu jsem si naplánovala návštěvu u „upírek“. Žíly nemám, ale zatím se to vždy povedlo, jen koukám, že už je zase něco k horšímu. Už posledně, když jsem byla na odběru krve, tak se mi udělala boule, modřina žádná. Já vím, že se to zase ztratí, ale to už asi taky patří ke stáří!
Když jsme šli domů, chtěla jsem si na chodbě zalít moji kytičku a při té příležitosti jsem strčila do sklenice, kde měla zakořenit další květinu sousedka. Binec, sklenice na střepy, voda okolo.
Zrovna, když jsem to začala uklízet, vyšla sousedka. Nic z toho neřešila, měla jiných problémů plnou hlavu.
Začala mi vyprávět, jak její dospělý syn, se kterým bydlí, měl o víkendu strašné bolesti zubů. Zubní pohotovost u nás není, auto taky nemají, tak trpěl a baštil prášky. Pak prý najednou trochu bolest povolila, asi prý mu praskl váček. Nicméně se vydal hned v pondělí ráno ke svému zubaři. Jo, ten dopadl! U zubaře nebyl delší dobu, tak šup s ním ven, už ho nechce, má si najít jiného a ani ten bolavý zub mu neošetřil!!!! Já si říkám, jestli je opravdu u nás všechno v pořádku. Copak tady neplatí Hippokratova přísaha?
Já vím a teď už si to bude pamatovat asi i soused, že se má chodit na preventivní prohlídky, ale vyhodit pacienta s bolestí? To je dost kruté!
To však nebylo všechno, mělo to mít pokračování. A to v hledání nového zubního lékaře. Celý den prý seděl včera u internetu, obvolal všechny zubaře v blízkém okolí a nic. Měl prostě smůlu. Přitom prý většina zubařů měla uvedené ordinační hodiny od 8 do 12 hod. Další pacienty jim netřeba, vydělají si dost, jak je vidět. A pojišťovna prý smlouvy s dalšími zubaři uzavírat nechce, protože je jich dost!. To je kolotoč, co? Nakonec prý jednu paní zubařku doslova „ukecal“, ale ta ho objednala až 31.5. Kdyby prý to nemohl vydržet, tak si to tam bude muset „vysedět“.
Ať žije Kocourkov!
Doma se mi potom povedlo rozbít ještě jednu skleněnou misku, tak pořád čekám na ty hory štěstí!
Ale aspoň jednou jsem se pořádně zasmála! Potkala jsem jednu moji vrstevnici, která stále běhá jak čiperka, ale sama, bez manžela. Ten prý se pořád jen doma válí na gauči, spí a nebo luští sudoku. Pak ale řekla, že je to stejně od začátku všechno taková „COCHCÁRNA“. Tak to mne dostalo do kolen. Slyšeli jste někdo někdy takové slovo? Já tedy ne! Když si někdo dělá co chce – to prý je ono! Chechtala jsem se hodně dlouho – no a co z toho plyne? Aspoň jsem si zase o kousíček prodloužila život!