Včera jsem měla zase krásný den! Venku sice nic moc, foukal studený vítr, ale mně hřálo u srdíčka. Dopoledne jsem s láskou uvařila oběd, protože jsem pozvala dceru s dětmi. Byl sice zelený čtvrtek, ale já vařila segedínský guláš s knedlíkem, a protože prý se má jíst něco zeleného, abychom byli zdraví, tak jsem uvařila zeleninovou polévku s hráškem. Ano, je to ta, jak my jí už dlouho říkáme: „budulínková“.
Všechno se snědlo, to mne vždy potěší. Ke kávičce jsem ještě neměla nic velikonočního upečeného, tak jsme s manželem dopoledne koupili zákusky. Protože vím, jaké mají všichni rádi, byly také v momentě pryč.
Dokonce měla včera svůj den i Pegginka, tedy jorkšírka našich mladých. Zasmáli jsme se všichni dosytosti. Chechtali prý jsme se tak, že jsem ani neslyšela sousedku, která prý klepala, ale bylo prý u nás veselo, tak jí došlo, že nejsme sami.
Po kávě a zákusku jeli mladí svým autem domů a já jela s nimi do vedlejšího města, abych si zase jako každý rok koupila něco nového, aby mne nepokakal beránek. Dcera byla jako poradce.
To je ten můj kup. Jarní bunda, kterou jsem si ale dnes opravdu nemohla vzít na sebe, protože venku byl ráno pouze +1 stupeň.
Dcera si potřebovala ještě nakoupit v jednom marketu, tak jsem šla s ní a byly mi doporučeny tyto oplatky :
Dcera říkala, že jim to moc chutná, tak jsem si řekla, že tohle musím zkusit, ještě k tomu, když se to tak krásně jmenuje, no ne? A doma jsem hned ochutnala. Jsou opravdu výborné!
Ale teď ještě musím odbočit. Dopoledne, když jsem byla zabraná do vaření, zvonila pošťačka. Napřed na sousedku (ach jo, tolik let sem chodí, schránky popsané a ona pořád neví, na kterou Ježkovou má zvonit) a pak na nás. Přišlo mi další potěšení :
Další unikát do mé sbírky! Už je „mezi svými“ a já za něj Haničce moc děkuji.
Tak to byl pro mne zase jeden krásný a pohodový den! To je mi vždycky tááák krásně po dušičce!