Všichni máme nějaké sousedy. Ať již v domě, nebo kdo bydlí ve svém, tak ve vedlejším domečku.
Často slyším vyprávět, nebo i občas vidím v televizi, jak si dělají sousedé schválnosti a zlomyslnosti. O tom, že by si vypomohli, to už vůbec nemluvím.
Já osobně si tedy na sousedy stěžovat nemohu a ani jsem nikdy nemohla. Za tu dobu, jak už jsem párkrát zmiňovala těch 50 let, tak se mi ve 2 sousedních bytech vystřídali v každém jen dva sousedé. I to už o něčem svědčí, ne?
Když jsem se nastěhovala, tak vedle bydleli jedni tak o 10 – 15 let starší manželé ne my, ale byli fajn, žádné problémy jsme navzájem neměli. Pak se odstěhovali na svou chaloupku a protože to bylo dost daleko, od té doby jsme o nich neslyšeli.
Další původní sousedé, kteří bydleli naproti, to byla moje vrstevnice, starší děti byly stejně staré, my se kamarádili jako rodiny, sousedka mi hlídala často děti, když jsem potřebovala, protože nechodila do práce. Asi tak před 35 lety se odstěhovali do Prahy. Manžel tam dostal práci, tak se tam odstěhovali. Párkrát jsme tam za nimi byli na návštěvě, oni také přijeli k nám. Později si koupili domeček u Dobříše. Na chvíli jsme se ztratili, ale zase jsme se všichni našli. My k nim teď jezdíme už několik let vždy, když jedeme na delší dobu do Prahy! Oni nemohou. Ta moje sousedka – kamarádka je už pár let po mozkové mrtvici na vozíčku. Ale přátelství trvá.
Další sousedé, kteří se nastěhovali po nich, ti jsou také fajn. Sice ti vedle, tam jsme si dlouho nemohli vzájemně přijít na chuť, ale teď je to v pohodě. Sousedka taky občas zazvoní, když něco potřebuje. Od toho přece sousedé jsou, no ne?
A ta naproti, co bydlí po té z Dobříše, tak ta i její manžel, samozřejmě, ti jsou opravdu sousedé do nepohody. Je pravda, když některá něco potřebuje, tak ví, na koho se může nejen obrátit, ale i spolehnout.
Třeba včera jsem jí tam šla ukázat fotku z promoce mé vnučky, protože jsem od ní měla vypůjčenou tu halenku. A tak jsme povídaly a ona mi sama nabídla, jestli prý pojede manžel včas v pátek na chalupu, že prý by mne vzal sebou. Mají chaloupku stejným směrem, ale soused si musí zajet tak 10 – 15 km. Samozřejmě mu přidám na benzin a bylo by to fajn. Už dvakrát jsem tak za maminkou jela, tak uvidím, jak to zítra dopadne, jak se soused zdrží v práci a tak. Ale ať už to dopadne jak chce, tak zaslouží velikánskou pochvalu.