Začínám jako v pohádce. Bylo – nebylo. Ale bylo, bohužel už je to dost dlouho, co já jsem chodila do školy a jak si mám všechno stále pamatovat, ne?
Je pravda, že na základní škole nás naučili hlavně číst, psát a počítat. Neměli jsme ve škole třeba předmět, který je už dlouho na škole běžný, učí se tam od každého trochu a myslím, že se jmenoval občanská výchova, tedy ještě dříve, teď už opravdu nejsem v obraze. Ale protože jsem chodila do školy na jižní Moravě, měli jsme na základce třeba povinné náboženství. Dodnes mám v památníčku i věnování od naší katechetky. Ano, učila nás žena. Bylo to už tenkrát pro mne takové zvláštní, ale my si nestěžovali. Pan farář měl sbírku známek a nálepek od zápalek, to se tenkrát hodně sbíralo, a tu mezi námi, dětmi, celou rozdal.
Je pravda, že jsme se učili spoustu věcí, které v životě nejsou potřeba a které jsme ihned zapomněli. Škola byla vlastně na vědomosti, ne na to, abychom se uměli sami o sebe postarat.
Pravda je také to, že nás nějak líp nebo důkladněji učili pravopis. Když dnes čtu některé blogy mládeže, která ještě chodí na základní školu, tak si říkám, že asi měli velkou absenci.
Takové důležité věci pro život, jako je výchova dětí, rodičovství, hospodaření v domácnosti, to nás měli nebo museli naučit rodiče, nebo život sám.
Co vím, tak jsme ve škole měli jen nějaké ruční práce, vaření a později samozřejmě politiku. To bylo dost důležité. Tedy jak pro koho.
Vím, že třeba teď se učí ve škole o škodlivosti drog, to dřív nebylo třeba. Povídá se také i když stručně o sexu, o tom my jako děti nevěděli vůbec nic. Poučovaly nás starší kamarádky, nebo sám život.
Jak jsem viděla, někteří mladí si docela fandí. Prý může propadat a může být chytřejší než jedničkář? No, chytřejší asi ne, ale je pravda, že někteří mohou mít život jednodušší díky známostem, penězům a tak. O tom také ve škole neučí, to je o životě a pravda je taková, že se učíme vlastně celý život, ne jen ve škole.
Mně osobně bylo už padesát, možná i víc, když se zaváděly do zaměstnání počítače. Tak jsem se to musela jít učit. Byly všelijaké kurzy a školení, jak je vidět, zvládla jsem to a učím se tady stále.
Naše mládež myslím ve většině nadává na školu, těší se na prázdniny, asi je to normální, ale já marně pátrám v paměti, že by to za nás bylo až tak zlé? A podívejme se třeba do některých chudých zemí, kde návštěva školy stojí peníze, rodina na to nemá, a tak jsou tam analfabeti a může je pak každý lehce oblafnout. Proto i u nás existuje adopce těchto dětí na dálku, aby se mohli aspoň někteří naučit číst a psát.
Když to na závěr shrnu, jak to vidím já, tak ve škole nás učí, ale naučit se to musíme sami. To, co se ve škole neučí, to nás naučí život, rodiče, přátelé, nebo se to naučíme sami, protože na život není šablona pro všechny stejná.