Uplynul zase týden ani nevím jak a já sem dávám další občasník. Opravdu nemíním každý týden popisovat vše, co se u nás událo, jen pokud se bude něco dít. Teď jsem uznala, že to stojí zato.
Sobota
„V sobotu je vždycky hora nádobí, je to hrůza“, říká téměř pravidelně můj muž, když to nádobí umývá.
„Co se každou sobotu tak divíš?“ odpovídám já. Každou sobotu přece peču, vařím polévku a oběd! Tentokrát jsem si s pečením ještě trošku víc vymýšlela, dělala jsem malé kulaté koláče s tvarohem a povidly.
„V sobotu je vždycky hora nádobí, je to hrůza“, říká téměř pravidelně můj muž, když to nádobí umývá.
„Co se každou sobotu tak divíš?“ odpovídám já. Každou sobotu přece peču, vařím polévku a oběd! Tentokrát jsem si s pečením ještě trošku víc vymýšlela, dělala jsem malé kulaté koláče s tvarohem a povidly.
Odpoledne bez předchozího ohlášení přišla milá návštěva. Syn s celou rodinou. Tak jsem jim aspoň hned měla co nabídnout. Když odcházeli, byla jsem zase nabitá energií, která mně vydržela ještě další dny.
Neděle
Ta nabitá energie byla znát. Vařila jsem jen bramborové knedlíky a zelí, maso jsem měla upečené (krůta z Vánoc) na mrazáku a polévku od soboty, tak jsem se pustila do úklidu stěny v obýváku. Všechno z otevřených polic ven, zlikvidovat prach. Ještě také osprchovat kytky a hned mi bylo líp.
Ta nabitá energie byla znát. Vařila jsem jen bramborové knedlíky a zelí, maso jsem měla upečené (krůta z Vánoc) na mrazáku a polévku od soboty, tak jsem se pustila do úklidu stěny v obýváku. Všechno z otevřených polic ven, zlikvidovat prach. Ještě také osprchovat kytky a hned mi bylo líp.
Pondělí
Ráno bylo venku ale opravdu dost ošklivě. Celou noc foukal protivný silný vítr a do toho pršelo, ráno to mělo pokračování. Protože jsme nic tak nutně nepotřebovali nakupovat, tak jsem pokračovala v úklidu, dokud byla ve mně ta energie. Z obývákové stěny jsem tentokrát vyndavala všechno z vnitřku, protože jsem to na Vánoce tentokrát nedělala. Ani tam prach nebyl, ale pro můj dobrý pocit jsem spokojená.
Ráno bylo venku ale opravdu dost ošklivě. Celou noc foukal protivný silný vítr a do toho pršelo, ráno to mělo pokračování. Protože jsme nic tak nutně nepotřebovali nakupovat, tak jsem pokračovala v úklidu, dokud byla ve mně ta energie. Z obývákové stěny jsem tentokrát vyndavala všechno z vnitřku, protože jsem to na Vánoce tentokrát nedělala. Ani tam prach nebyl, ale pro můj dobrý pocit jsem spokojená.
Ještě jsem zapnula pračku, když čisto, tak vše.
Otavínka je v nemocnici. Budeme jí držet všichni palce, aby byla zase brzy fit, protože nám její blog chybí. Tedy mně určitě.
Úterý
Ráno na nákup, pak honem domů, uvařit aspoň špenát, ostatní bylo v lednici, dát si obligátní kávičku a zase zpátky do města! Byli jsme s manželem objednáni zase na klasickou masáž. Tu darovanou, tak už jsme věděli, že se můžeme těšit. Bylo to fajn.
Ráno na nákup, pak honem domů, uvařit aspoň špenát, ostatní bylo v lednici, dát si obligátní kávičku a zase zpátky do města! Byli jsme s manželem objednáni zase na klasickou masáž. Tu darovanou, tak už jsme věděli, že se můžeme těšit. Bylo to fajn.
Volala jsem do ordinace naší praktické doktorky, protože manžel potřeboval napsat prášky. Pak už tam jen přijde, nemusí na nic čekat, sestřička mu podá recept a jde. Také to tak u vás funguje? Já myslím, že je to dobré.
Musím se ale také přiznat, že jsem měla ten minulý týden opravdu dobrý. Nejdříve jsem se dozvěděla na Výčtu článků VIII., že jsou oceněny fotky mé sbírky ježků v kategorii Zachyceno foťákem a o něco později jsem byla oceněna se zajímavým příspěvkem na téma týdne mezi „Hvězdy“, čehož si nesmírně vážím.
Večer jsem se potěšila pohledem na zrovna narozené malé ježky. Ukazovali je v televizi, že se narodili v jihlavské ZOO. Byli nádherní! Rodí se holí a během pár hodin jim narostou bodlinky. Věděli jste to?
Středa
Manžel si jel do ordinace pro ten napsaný recept na potřebné léky a já šla sama nakupovat. Ve městě jsem se potkala s tchyní mého syna, tak jsme pokecaly tak dlouho, že jsem čekala na další autobus. Samozřejmě jsme v první řadě probraly naše společná vnoučata a přiznávám, že z toho vyšla dost dobře!
Manžel si jel do ordinace pro ten napsaný recept na potřebné léky a já šla sama nakupovat. Ve městě jsem se potkala s tchyní mého syna, tak jsme pokecaly tak dlouho, že jsem čekala na další autobus. Samozřejmě jsme v první řadě probraly naše společná vnoučata a přiznávám, že z toho vyšla dost dobře!
No, než jsem došla těch pár metrů z autobusu domů, tak jsem měla ještě dvě zastávky v domě u sousedek, takže manžel dorazil domů doslova mně v patách.
Když jsem si pak pustila PC, tak jsem zde zase našla ocenění z řady mých oblíbených blogerek, ze které jsem měla samozřejmě taky radost.
Ještě jednu radost jsem měla tento den. Dostala jsem emailem od manželky mého synovce fotku. Krásnou.
Zleva : moje sestřička, její vnučka (dcera synovce) a moje maminka. Škoda, že se nevyfotily všechny 4 generace, ale i tak se mi fotka moc líbí. Malé Lucince budou v květnu 3 roky, je to zatím nejmladší pravnučka mé maminky. Ale jen do března. Pak bude mít bratříčka.
Čtvrtek
Ráno při cestě na nákup jsme našli ve schránce složenku. Á, někdo vyhrál, říkám já. Ano, byla to pravda, i když jen těch obligátních 200 Kč, ale i to potěší. Byl to manžel za ty jeho vyluštěné osmisměrky. Prý to má jako příspěvek na léky.
Šli jsme je totiž teprve vyzvednout a zaplatil tam dnes 850 Kč a minulý týden 346 Kč. To docela jde, ne? Vždyť nám přidali k důchodu!
Ráno při cestě na nákup jsme našli ve schránce složenku. Á, někdo vyhrál, říkám já. Ano, byla to pravda, i když jen těch obligátních 200 Kč, ale i to potěší. Byl to manžel za ty jeho vyluštěné osmisměrky. Prý to má jako příspěvek na léky.
Šli jsme je totiž teprve vyzvednout a zaplatil tam dnes 850 Kč a minulý týden 346 Kč. To docela jde, ne? Vždyť nám přidali k důchodu!
Pátek
Ráno jsme se nějak brzy vyspali a šli ještě dřív nakoupit než jindy. A to nám všichni říkají, jak jsme ranní ptáčata.
Tento den však byl poměrně klidný, nic zvláštního se neudálo. Pomalu jsem se připravovala na sobotní „výjezdovku“. Tak jsme vždy říkali dni, když přijela dcera s dětmi na oběd.
Ráno jsme se nějak brzy vyspali a šli ještě dřív nakoupit než jindy. A to nám všichni říkají, jak jsme ranní ptáčata.
Tento den však byl poměrně klidný, nic zvláštního se neudálo. Pomalu jsem se připravovala na sobotní „výjezdovku“. Tak jsme vždy říkali dni, když přijela dcera s dětmi na oběd.