Už jsem několikrát psala, že bydlím už padesát let v jednom domě, v jednom bytě. Je nás tady ještě pár takových, co jsme se sem přistěhovali před těmi lety, ne moc, ale někteří ano.
Mezi nimi je i jedna moje vrstevnice. Bydlí vedle ve vchodě, párkrát jsme spolu ještě jako mladé jak se říká „utopily červa“. Když jsme se sem přistěhovaly a poznaly se, byly jsme obě mladé. Ona měla časem dvě děti – syny, já dvě děti. Ona se rozvedla s tím svým tyranem, já také na čas zůstala sama. Ona ale měla opravdu prvního muže tyrana a tak jí vyhrožoval a psychicky deptal, že nakonec svolila s tím, že si ty kluky rozdělili.
Vím, jak moc ji to trápilo, ale myslela, že to tak bude lepší. Záhy se však znovu vdala. Vzala si svobodného muže a měla s ním další dvě děti – dcery. Její manžel bral všechny děti jedním metrem, byl nebo vlastně pořád je – hodný.
Řeklo by se, čtyři děti, vnoučat bude fůra, ale osud tomu chtěl jinak. Ten její nejstarší, který vyrůstal u otce, ten se neoženil a ve svých 35 letech tragicky zahynul. Moc těžce to nesla a stále na něj vzpomíná.
Mladší syn se oženil a má dvě děti. Teď už jsou také obě velké, syn dospělý a ta děvčata? Pořád žádná svatba, žádné děti. Dokonce odjely pracovat obě do ciziny, kde se obě vzdaly, ale vzaly si chlapce, se kterými tam přijely.
Děti nepřicházely a děvčata tolik chtěla miminko. Co podstoupily vyšetření a léčení, všechno možné. Pak se povedlo té mladší umělé oplodnění. Narodily se jí dvě krásné zdravé holčičky! Ale ta starší, pořád nic.
Děti nepřicházely a děvčata tolik chtěla miminko. Co podstoupily vyšetření a léčení, všechno možné. Pak se povedlo té mladší umělé oplodnění. Narodily se jí dvě krásné zdravé holčičky! Ale ta starší, pořád nic.
Z ciziny se už dávno vrátily a když jsem s tou starší bezdětnou mluvila, tak říkala, že si s manželem zažádali o adopci. A najednou včera – koukám, jestli mne šálí zrak, ukazovala na FB krásné dvě děti! Nedalo mi to, tak jsem se jí zeptala a dnes jsem dostala odpověď :
„Opravdu nám během 11 měsíců vyšla adopce a nabídli nám sourozence – čtyřletou holčičku a dvouletého chlapečka. Po pravdě jsem ta nejštastnější na světě. Po všech těch letech mám, co jsem chtěla. Zlatého mužíčka, který se mnou do toho všeho šel a dvě zdravé krásné děti. Vím, že jsem ve věku, ale touha po dětech je silnější a já říkám, že jsem stará, ale šťastná. Vím, že přijdou i starosti, ale to k tomu patří!“
Krásný happyend ne? A její maminka – tedy moje vrstevnice? Tak určitě teď neví, kam dřív skočit, aby si co nejvíce užila vytoužených vnoučátek. Rázem má během 3 let celkem čtyři další.
Přeji celé rodince ať si dětiček užívají a jsou všichni spolu šťastni!
Obrázek vypůjčen z netu.