Vánoce už nám pomalu, ale jistě končí a my budeme už jenom bilancovat. Co všechno jsme mohli udělat jinak, co se nám naopak líbilo a určitě budeme těch spousty dojmů trávit zase celý rok.
Ráno jsem byla už natěšená na vánočku, tak jsem si ji dala hned ke snídani a pak jsem se vrhla na pečení těch štrúdlů pro manžela, samozřejmě dia.
Potom jsem se vrhla na bramborové knedlíky, abych na druhý den neměla tolik ani ne práce, jako nádobí, protože na knedlíky musí být větší hrnec pro čtyři hladové krky a mne.
Ještě zazvonila sousedka a přinesla mi větvičku – kousek živého stromečku. Její manžel je myslivec, je v lese jako doma, proto od ní mívám větev, kterou jsem hned nazdobila a taky krásně voněla.
V poledne jsme si dali pouze lehký oběd a pak ke kafíčku už bez výčitek konečně cukroví. Stejně nejlépe chutná to první, po svátcích už to není ono, že?
Pro manžela jsem pekla jasně pouze dia cukroví
a tady to je pro všechny. Moje, i to, co pekla dcera, tedy společné.
A pak už jsme čekali na večeři. Měli jsme být kolem šesté hodiny připraveni, že pro nás přijede syn s vnukem, abychom jeli k nim, tak jsme večeřeli už před pátou. Co mně proběhlo hlavou! Myslela jsem na celou rodinu, říkala jsem si, že jsme asi první z rodiny, kdo večeří tak brzy, ale když syn prozváněl víc jak o půlhodiny dřív, tak jsem byla ráda, že je vše hotovo a my připraveni na návštěvu.
U rodiny syna bylo fajn jako každý rok a v půl osmé už jsme byli zase doma, abychom se morálně připravili na návštěvu dětí i vnoučat další den.
Hezký, klidný a spokojený byl celý Štědrý den!