Myslím, že většina z nás už má téměř hotové přípravy na Vánoce. My jsme byli včera kupovat krůtu. Je zajímavé, že jsem ji nikdy nejedla, to mne naučil až můj manžel a teď si na ni pochutnávám. Kupuji u nás v krámku vždy čerstvou, mívám ji včas zamluvenou, ale „jen“ půlku. Tato půlka měla 4 kg! Jen co mi dalo včera práce ji rozdělit aspoň na 3 části, ono se to pak lépe peče a otáčí! Ale zvládla jsem to a raději jsem ji dnes částečně rozpekla a uložila do lednice.
Dnes jsem měla v plánu, tedy kromě denního vaření, ještě zadělávání a pečení vánoček. Správě píši v množném čísle, protože peču už léta tři, po jedné pro každé mé dítě a jednu pro mne. No, nesním ji sama, protože jim nabídnu, když přijdou na návštěvu, ale manžel ji nejí. Tomu upeču zítra štrúdl.
Tedy zabralo mi taky chvíli, než jsem zadělala na ty vánočky, i když těsto zpracovávám na robotu. Ale potom to rozdělování na dílky a pletení, to mi trvalo hodinu! Mňam! Ještě teď mi to v kuchyni krásně voní a kdybych se nestyděla… ale vydržím to do zítra!
Takhle to dopadlo, myslím, že mohlo být hůř, jsem ráda, že jsem to zvládla. Zjišťuji, že je to pro mne každý rok těžší, ale vydržím.
Pak jsem se ještě pustila do bramborového salátu. Manžel ho chce vždycky hodně, protože ho mooooc miluje!
Tak pro dnešek je hotovo a já jsem ráda. Ještě jsem musela dvakrát jet do města, protože skleróza nebolí, ale člověk se naběhá! Jsem tedy ráda, že jsem mohla zasednout u PC, protože mne bolel už celý člověk!