tak si většinou člověk představuje buďto masku na obličej – u nás jsme jí říkali škraboška, za tou se schovávali lidé většinou na maškarním plese.
Jak jsem si u tohoto téma všimla, většina lidí využívá toho, že ne všichni jsme takoví, jak se tváříme. Někdo se přetvařuje úmyslně, u někoho je to něco jako tzv. milosrdná lež, někdo ze sebe dělá něco, co nikdy nebyl, není a ani nebude. Bohužel.
Psát na toto téma mne také napadlo jako první.
Pak jsem si ale vzpomněla na má mladá školní léta. Pouze jednou jsem byla na maškarním plese, ale nebyl to takový ten klasický, ale dětský.
Vzpomínám si, co nám to jen dalo práce vymyslet, do jaké masky se oblečeme. A protože moje maminka byla vyučená švadlena a musím podotknout, že moc šikovná, tak nejen, že masku vymyslela, ale hned se dala do šití.
Už si přesně nepamatuji, ale myslím, že to byla akce Sokola nebo obce, protože jsme tam šly se sestrou obě dvě. Nevím, jestli sestra už tenkrát chodila do školy, jestli ano, tak právě začínala a já už byla „velká holka“.
Maminka nám tedy ušila, opravdu jen na jedno použití nádherný kostým. Muselo být hned jasné, co ta naše „maska“ představuje. Ani už nevím, jestli jsme měli ty klasické škrabošky nebo chcete-li masky na obličeji, nebo jen tak. Ale představte si, že jsem našla z této doby ještě naši fotku. Tatínek, coby profík, nás samozřejmě vyfotil.
Tady tedy jsme my dvě. Sestra jako muchomůrka a já jako noc. To jsme měly šikovnou maminku, že? A fotka už je stará více jak 50 let!