Začíná doba vegetačního klidu a je vidět, že se už začínají ořezávat stromy, prořezávat keře, aby se zase na jaře mohly rozrůst do krásy zeleně a květů.
Dnes, když jsme šli jako vždy nakoupit, viděla jsem na cestě hodně ořezaných větví, hromady toho byly a tak jsem si říkala, kam se to asi vozí, jestli se to ještě v dnešní době nějak zpracovává na další využití. Věřím, že ano.
Přitom jsem si zavzpomínala na doby, když jsem ještě bydlela doma s rodiči. Můj tatínek po té, co mu „zrušili“ jeho fotoateliér šel pracovat do závodu, který byl u nás jako hlavní zdroj obživy pro většinu našeho městečka.
Jednalo se sice o výrobu bot, ale i tam potřebovali dřevo. Dělaly se tam kopyta na boty, dřevo na ně se muselo sušit a ano, tam pracoval potom můj tatínek. V sušárně dřeva. Byla to hotová laboratoř, muselo se spočítat, kolik má které dřevo v sobě vlhkosti. Některá nepotřebná kopyta si pak mohl tatínek vzít domů, topili jsme v kamnech, jak jinak v padesátých i šedesátých letech. Byly tam tenkrát i různé „odřezky“ a od tohoto vysušeného dřeva bývalo krásně teplo. Vím také, že tam měli piliny. Už přesně nevím, jakým způsobem se k nim tam dopracovali, ale pamatuji se, že i tyto piliny jsme doma dokázali dobře zužitkovat.
Já nevím, kolik z vás (jestli vůbec někdo) si pamatuje na zdroj tepla – říkalo se jim „piliňáky“. To byla taková kovová vysoká kulatá nádoba, doprostřed se dal takový dlouhý kůl a dusaly se tam ty piliny kolem dokola. Byla to pěkná fuška. Pak se ten dřevěný kůl vyndal, ale opatrně, aby tam zůstala uprostřed ta díra od shora až dolů. Oheň potřeboval tah, celé se to uvnitř zapálilo, samozřejmě to bylo nahoře uzavřené, ale to teploučko, co se z toho pak linulo místností.
No, to je už opravdu dávno, dávno a já si na to všechno vzpomněla díky těm ořezaným stromům a keřům.
Obrázek stažen z internetu.