Včera to byl den spíše na „slavení“ něčeho jiného, ale my, naše rodina, jsme se sešli, abychom popřáli a oslavili narozeniny mého manžela, které ovšem má až v pondělí. Ale to je přece jedno, sejdeme se tehdy, když se to hodí všem.
Tak jsem zase jako správná drzá reportérka vytáhla foťák a zdokumentovala aspoň chvilku z toho našeho společného posezení.
Napřed se ale musím vrátit o den zpátky. Volala mi snacha, jestli jsme doma, že musí den předem přinést dědovi dárek, který si nemohou nechat doma, ale jen mezi dveřmi jej předají a půjdou. Za tu chvíli, než přijeli mne nenapadlo vůbec nic, jaký by to mohl být dárek.
Tady tedy je. Manžel ho drží v ruce a kouká a kouká …
Tady je přímo vidět, co kromě kytiček tato kytka obsahovala. Není to krása?
Ještě jednou a víc zblízka. Byly tam cibule, česnek a spočítala jsem 10 klobásků, různé druhy.
To jsou fotky, kdy už jsme byli všichni kolem stolečku, ale do jednoho záběru jsem rodinku nedostala. Napřed se podávala káva a moje vlastnoručně pečené nanukové řezy.
Záběr na druhou stranu, ale oni se mi pořád všichni schovávali, nevíte proč?
Já vím proč. Nechtěli, aby bylo vidět, že něco jí. Jen můj syn byl za „hrdinu!.
Moje první vnučka a poslední vnouček a syn a dcera. Je dobře, že se usmívají.
Konečně se mi podařilo zabrat i Terezku, zase se schovala snacha. No, mám já to jednoduché?
Myslím, že tady už to vzdali, stejně bych jim nedala pokoj, že?
To je jen část nádobí, než jsme donesli zbytek z obýváku po odchodu mých zlatíček. Nástup „myčka“!
Je vidět, že ani všechno nesnědli. Že by se opravdu báli mého objektivu? Je pravda, že jsem se snažila, aby neměl nikdo hlad, možná jen toho bylo dost.
Takhle vypadala kytička, když jsme ji odstrojili. Mimo cibule, česneku a klobás tam bylo ještě cca 50 špejlí! Každý jedlý květ měl totiž minimálně tři, aby to vydržely! Ta kytka byla původně opravdu hodně těžká!
A co myslíte, že manžel dostal od dcery? Ano, říkáte to správně, také samé dobroty! Pytel dia oplatek a sušenek, jeho milovanou řepu a dia šťávu! Vždyť my už ani nic nepotřebujeme, no ne? Jsme rádi, že se všichni máme!