Napadlo mne se sama nad sebou zamyslet. Zní to sice legračně, ale je to snad také možné? Dnes mi zase po ránu volala Kitty z rehabilitace, protože prý styčný důstojník musí být vždy v pohotovosti a asi měla u mne jistotu, že budu určitě vzhůru. Byla jsem už dávno. Zastihla mne v obchodě nakupovat. Mimochodem prý už snad bude z rehabilitace propuštěna ve čtvrtek, protože o víkendu se tam nic moc neděje a v pátek je svátek, tudíž to samé a cvičí prý dobře, tak může pokračovat doma.
Co mne ale přimělo se nad námi – většinou seniory zamyslet je to, že říkala, že už se těší, že půjde domů, protože se těší na internet. Hned mi to nedošlo, ale pak jsem si říkala, že dříve jsme se domů těšili už pro ten pocit a ona tím, že řekla, že se těší na internet, tak mne vlastně donutila se sama nad sebou zamyslet.
Je pravda, že i já docela pravidelně usedám k počítači, abych se podívala, co je nového u mne na blogu, jakož i u mých blogových přátel, také co mi přišlo za emaily. To jsou mé první reakce když zapnu PC.
Také je pravda, že pokud nejsem na dovolené nebo někde na návštěvě, tak jsem zde téměř v pravidelných časech.
A jestli se těším, až si počtu? Přiznávám, že se těším a to opravdu denně. Není to směšné v mých letech? Že bych byla závislák? To snad ne, protože když nejsem zrovna doma, tak mi to nepřijde, že nejdu k počítači, ale na druhé straně, když jsem doma, tak neodolám.
Je to opravdu tak i u vás ostatních? Promiňte mi, vy mladí a mladší, u vás by mi to tak nepřekvapilo, ale v mém – nebo našem věku? Nebo je to na léčení?
Já jen doufám, že ne, že je to normální záliba jako třeba čtení, pletení, koukání na televizi, pro ty mladší pochopitelně mají prioritu jiné koníčky, říkám to správně, ne?
Musím přiznat, že jsem se této myšlenky úplně zalekla, ale určitě zbytečně. Děkuji vám předem, že mi to potvrdíte.