Na začátku všeho musí být nápad. A mně se ten nápad zrodil v hlavě v době, když mi k mým jubilejním narozeninám poslala moje blogová kamarádka Otavínka do mé sbírky krásného ježečka.
Moje vnučka Lada v Olomouci studuje, Otavínka tam bydlí, co kdyby se sešly? Tenkrát to byl ošklivý pošťácký šotek, který se přimíchal k tomuto balíčku. Proto mne tedy napadla tahle myšlenka. Kdyby se sešly, nemusely bychom si cuchat nervy s poštou. Jen jsem se musela zeptat mé vnučky, zdali bude ochotná se sejít. Jak víme, dnešní mládež nás, seniory zas tolik nemusí, proto jsem se napřed chtěla zeptat. Jaké však bylo moje překvapení, že Laděnka byla opravdu ochotná, vzala si spojení na Hanku a setkaly se obě zrovna v době, když jsem byla v červnu v nemocnici! A ještě mi Laděnka přivezla dáreček! Jak milé od obou!
Bez dalšího mého ovlivňování si hned domluvily další schůzku na podzim. To jsem měla radost! Při té příležitosti jsem zase já nějakou maličkost poslala Otavínce.
A co mi udělalo největší radost? Že Haničku vidíme vlastně prvně naživo. Vždy, když fotila jejich rodinná setkání, tak tam byla jen vnoučata s dědečkem. Ptala jsem se, proč ne taky s babičkou? A teď to vyřešila naše Lada. Vím, že k tomu musela dát Otavínka souhlas, ale dopadlo to výborně! Co říkáte?
Já vím, že tyhle fotky vy, kteří nás navštěvujete obě, uvidíte i na blogu u Hanky, ale to přece vůbec není na škodu, no ne? Sdělená radost, dvojnásobná radost!
Děvčata, díky moc!
Laděnka
Otavínka – Hanka