Tento týden jsem tady psala o tom, jak mám ráda, když se v naší rodině slaví. Cokoliv, ale už bez alkoholu.
Protože taky často připomínám, že jsem vlastně Moravačka, nebo-li národnosti moravské, což jsem napsala i do sčítacích archů, tak z toho logicky vyplývá, že mám ráda moravské písničky. Narodila jsem se na jižní Moravě, prožila tam krásné dětství a i když jsem tady v severních Čechách už skoto půl století, mé srdíčko zůstalo v okolí Brna.
Ta, kterou jsem použila jako nadpis, té říkám, že je to moje hymna. I ti, kteří dechovku nemusí tak jistě uznají, že má nádherná slova. Proto mám ráda především naše, české písničky a se slovy, které mají smysluplný a krásný text. Posuďte sami, aspoň část této mé hymny :
Morava krásná zem,
v níž jsem byl já zrozen,
v níž jsem byl vychován,
od matky pěstován.
Ta mě k srdci svému,
tiskla mateřskému,
jí buď můj celý život věnován.
***
Ta naše Morava,
je jistě krásná zem
posázená vinným keřem,
ta jižní Morava,
je jistě krásná zem
posázená vinohradem.
***
Až budeš v cizině,
v rodné své dědině,
dej se k ní vždycky znát,
a měj ji stále rád,
až jednou ve světě,
dost krutě zklame tě,
přijdi se na Moravěnku vyplakat.
v níž jsem byl já zrozen,
v níž jsem byl vychován,
od matky pěstován.
Ta mě k srdci svému,
tiskla mateřskému,
jí buď můj celý život věnován.
***
Ta naše Morava,
je jistě krásná zem
posázená vinným keřem,
ta jižní Morava,
je jistě krásná zem
posázená vinohradem.
***
Až budeš v cizině,
v rodné své dědině,
dej se k ní vždycky znát,
a měj ji stále rád,
až jednou ve světě,
dost krutě zklame tě,
přijdi se na Moravěnku vyplakat.
Tuhle a spoustu dalších moravských písniček jsme si hrávali s manželem často. Ač je to kovaný severočech, má moc rád tyhle písničky a vůbec dechovku. Myslím, že už jsme pomalu v naší rodině jediní. Pardon, ještě moje maminka, ale sourozenci, děti už ne a už vůbec ne vnoučata. To je jasné.
Vzpomínám ráda na naše dřívější sobotní večery, kdy jsme si téměř pravidelně dávali večer lahvinku vína, pouštěli si k tomu na naší hifi věži všechny tyto, pro nás krásné melodie, i si při tom zazpívali. Dělávala jsem k vínku vždy něco dobrého k zakousnutí, tak jak je to na té naší Moravě zvykem. Buďto obložené chlebíčky, jednohubky, nebo aspoň salámovou mísu, pražené mandle (vlastnoručně), mnou pečené sýrové pečivo, někdy při větší spotřebě vína došlo i na čerstvé topinky.
Moc ráda na tyto večery vzpomínám, protože už dávno skončily. Teď už slavíme pouze bez alkoholu, jednak už nám v našem věku nedělá moc dobře, moc toho už nesneseme a hlavně říkám, že už jsme si svoje vypili.
Přesto zůstaly krásné vzpomínky, já si ještě teď ráda, i když jen pro sebe, zazpívám, ale prostě „jen tak“. Audiokazety, videokazety a dokonce i gramofonové desky mám stále schované a říkám si, že si třeba ještě někdy takhle „zahrajeme“.
A pozor, cítím to v kostech, že to bude brzy. Určitě bych pak dala vědět.
Ilustrační foto z typického moravského vinohradu staženo z internetu.