Milé dámy! Hlavně vy, které máte doma manžela nebo někoho na této úrovni, teď to píši hlavně pro vás!
Chci se zeptat, jestli vám manžel pomáhá v domácnosti, tedy myslím s těmi ženskými pracemi, jako je např. luxování, umývání nádobí a tak.
Můj manžel co se týče vaření tak neumí vůbec nic. Všechno, co potřebuji, to mi vždy dokázal nakoupit, nebo sehnat, ale uvařit umí tak akorát kávu a čaj. Ohřívat uvařené, to už mu jakž takž jde, ale ještě loni dokázal dát nerezový kastrolek s gulášem ohřát do mikrovlnné trouby. Divím se dodnes, že to trouba přežila. Dokonce i kastrolek, jen ho musel trochu víc „vydrbat“.
Takže já vařím, pořád, téměř denně a potom nádobí nechám být. Říkám, že zapnu myčku. Jo, myčku, manžel ji plně nahradí. Neměla bych to říkat nahlas, ale dokonce ho mytí nádobí i baví. Jenže, proč to všechno píši. Nesmí být nic v dohledu, položím si na stůl vidličku, že zkusím, jestli je maso měkké a jen se otočím, už tam není. Je umytá. Už si tedy zvykl, že věci, které budu ještě potřebovat dávám na stranu a ještě to hlásím.
Bohužel, zase je něco špatně. Dnes jsme měli kuřecí závitky, byly mňam, príma sousík, ne šťáva, bylo tam máslo i slanina, výborná chuť a protože jíme střídmě a dietně, řekla jsem si, že si to všechno na brambory nedáme, aby to špatně nedopadlo, nebo aby nebylo špatně nám. Pracně jsem si tu šťávu vytřela z remosky stěrkou, aby tam ta dobrota nezůstala, dala do hrnečku s tím, že mám na mrazáku karbanátky a s tímto sousíkem pak s tím omastím k nim brambory.
Vždycky nechám nádobí chvíli okapat, pak ho jdu utřít. Ach jo, hrneček umytý a šťávička z kuřecích závitků skončila ve dřezu. Neměla jsem to prý nechat na stole. Tečka. Že bylo něco uvnitř a manžel viděl, jak to slívám, to už neřešil.
Takže dnes měla „myčka“ poruchu. No, co nadělám, příště jsem poučena. Brambory ke karbanátkům si omastíme jenom máslem.