Včera jsem popisovala týden dovolené, správně bowlingové dovolené, když byl syn s rodinou na turnaji v Olomouci.
Ještě před tím, než dojeli do Olomouce, tak si zajeli zahrát bowling do blízké ciziny, na Slovensko do Bratislavy. Už jsem se také na mém blogu zmiňovala o tom, že vnuk už párkrát vyhrál poukázky od jedné nejmenované cestovní kanceláře, která sponzoruje jednu tuto soutěž. Většinou to byly poukázky v hodnotě 5 tisíc Kč. Tyto může použíti sice celá rodina, ale jen tam, kde tato cestovka nabízí své služby. No a v Bratislavě to byly pouze 2 hotely a jeden lepší jak druhý! Tedy co se týče ceny. Proto bylo rozhodnuto. Potřebovali se tam jednu noc vyspat, tahle noc pro 4 osoby stála tedy i se snídaní 6 tisíc korun! Luky tedy převzal funkci sponzora, použili jeho poukázku na pět tisíc a zbytek doplatili.
Z internetu jsem stáhla fotky tohoto hotelu jen pro ilustraci.
Vypadá to krásně, ale hned po příjezdu bylo překvapení. Parkování na jednu noc stálo 30 euro. Tedy nebylo v ceně, jak jsem se mylně domnívala. Jinak ale vše exkluzivní, ale věru jen pro mladé. No vlastně, to je v pořádku, starší by si s tou moderní technikou nejen neporadili, ale ani by na ni nikdy nemohli ušetřit.
Hned na recepci dostali karty. Správně tedy čipové karty. Žádné klíče od pokojů, jak jsme zvyklí. Karta byla i do výtahu. Snacha má klaustrofobii, proto říkala, že ji ani nepotřebuje, protože výtahem nejezdí, chodí po schodech. „Ale tady schodiště nemáme“, řekli jí na recepci. A ona byla hned hotová. „Tak mi ustelte tady vedle recepce, já do výtahu nemůžu“, odpověděla snacha. Viděli, že jde „do tuhého“, tak si vzpomněli, že mají požární schodiště, ale tam že musí jen s doprovodem.
Nedalo se tedy nic dělat. Z recepce ji tedy museli odvést po schodišti do pokoje a když chtěla zase ven z hotelu, tak si museli pro ni přijít. Jinak to nešlo.
Po příchodu na pokoj se prý divili, že nesvítí světlo. V tom jim ale došlo, že i toto je na kartu, kterou napřed musí zasunout do příslušného místa a pak to funguje vše, jak má.
Co tedy všichni chválili, to byla snídaně. Tady taky musím říct, že není švédský stůl každý stejný. Měli výběr opravdu velký a všeho bylo až až.
Tak si jednou zkusili, jak si žijí ti „lepší“. Sice jen na jednu noc, ale přece.