Vesmír – velký, nekonečný, neprobádaný, tajemný. Ano, o tom by asi měla být řeč. Můj manžel tvrdí, že ty vesmírné rakety mohou za to, že jsou stále ty změny počasí, že je větší ozónová díra, než by měla, prostě asi všechno zlé, jako zemětřesení, tsunami, záplavy atd. Za to prý mohou ty úžasné tlaky, které musí vzniknout, aby mohla letět nějaká další raketa na zkoumání vesmíru.
Já to tedy takhle neberu. Vím, že to nezměním, ani nejsem nijak lačná po tom, co je ve Vesmíru, jestli je tam život, tak už bychom to asi věděli, si myslím.
Proto jsem si vytvořila svůj vlastní VESMÍR. Takový malý soukromý, to je moje rodina. Tam zahrnuji nejen tu nejbližší rodinu, ale i všechny bratrance, sestřenice a jejich děti, děti synovců i jejich ženy, prostě všechny příbuzné. Mám tento můj VESMÍR moc ráda.
Pak mám ještě jeden, větší VESMÍR. Ten není moc starý, je to vlastně ještě pořád něco ve fázi poznávání. Je to moje blogová rodina. Ano, nebojím se to takhle říct, protože za tu dobu, co píši na blog, jsem poznala spoustu báječných lidí, které znám sice jen virtuálně, ale mohu říct, že mám všechny ráda. Pomohou, poradí a určitě neublíží. Určitě bych si mezi nimi našla i kamarádky na život a na smrt. Jen kdybychom nebyly od sebe tak daleko. Ale ono kolikrát stačí dobré slovo i po internetu a je zase dobře.
Tak tohle je MŮJ VESMÍR! Je moc hezký a je mi v něm dobře, vlastně v obou. V tom malém i v tom velkém!