Tak, teď teprve mohu říct, že jsem připravena odejít na tu moji cca týdenní „dovolenou“, jak já říkám. Samozřejmě myslím nemocnici.
Dnes jsem si totiž koupila netbook.
To je ten můj krasavec. Včera jsem to jen tak plácla večer, že se budu týden nudit, že jsou teď PC v akci a co kdyby….. Manžel byl kupodivu ihned pro, je opravdu hodný, i když on to neumí ani otevřít, nechce se ani k PC přiblížit a přesto měl ihned takové pochopení.
Pravda je, že část jsem si zaplatila z peněz, které jsem dostala jako dárek, ale tři pětiny jsme zaplatili ze společné kasy. No co, říkám si, nač šetřit, že? Proč si taky někdy neudělat radost „jen tak“? Pořád se člověk ohlíží na všechny strany, jestli je tohle drahé a vhodné a asi to někdy chce udělat bez dlouhého rozmýšlení bác a je vymalováno.
Nevím, kam si ještě ten netbook budu brávat, nevím, jestli mi to projde na dovolenou, tam by se to asi manželovi moc nelíbilo, ale určitě se budu snažit ho využít.
Na nákupu byl se mnou jako poradce můj syn a vnučka, já sama se zas tak silná v kramflecích necítím, no a v roli sponzora pochopitelně můj manžel. Vnučka mi ještě radila, abych si rovnou na toho mrňouse koupila i brašnu, ale zas tak rozhazovat se mi nechtělo. Taková malá brašnička, žádný výběr, jen jeden druh a za 500 Kč, to se mi zdálo moc. Jsem přece holka šikovná, tak si tady doma najdu nějaké zbytky a brašnu si ušiji sama na míru!
Tak jsem se pochlubila a právě jsem se dozvěděla, že mi kluci (syn s vnukem) přijdou zprovoznit ten můj nový dáreček v sobotu, snad se to do úterka trošku s tím naučím. Má to zase jiný Windows než mám tady na tom, ale prý to není takový rozdíl. Hlavně, aby na tom „mém“ oddělení fungovalo WIFI.