Ptám se na věčně diskutované téma posledních dní, což je jistě STÁVKA. Národ je rozdělen tak nějak asi napůl, někdo je pro, někdo proti. Také vím, že není zdaleka všechno v pořádku, ono to těžko asi bude ať tam bude Petr nebo Pavel, ale já opravdu na násilí a nátlak neslyším a proto se mi to nelíbí.
Každý máme nárok na svůj názor, ale proč, když jej někde někdo vysloví, tak se z té „druhé strany“ na něj sesype snůška výčitek, nadávek, posměšků.
Přečetla jsem si jen kousek diskuse na Novinkách.cz a opravdu jsem odešla, protože to nebyla diskuse, ale vzájemné napadání se a to také nemusím.
Také jsem někde četla, že na Facebooku je stránka, že nesouhlasím se stávkou, tak jsem se tam také podepsala a neuběhly ani 3 minuty a už jsem tam měla vzkaz. Pochopitelně ironický. Smysl byl ten, proč se vůbec já, babka, míchám mezi lidi, kterých se to týká, že už to v dom důchodě nějak dožiji. Pravda je také, že jsem tam vzápětí měla hned 3 zastánce, ale …. No to je právě ono. Proč bych nemohla i já jako důchodce vyslovit svůj názor? Co kdybych zrovna potřebovala jet do Prahy k lékaři a nemohla?
V politice by mělo platit to, co v manželství. Vzájemná tolerance a domluva. Já si myslím, že v dobrém a bez emocí se dá spíš dosáhnout shody a každý by ale musel kousek ustoupit. A to je asi teď už na nic, protože začnou naschvály a kdo na to doplat? Papaláši ne, ale obyčejní lidé!
Tato situace není dobrá, to jsme asi nikdo v roce 1989 nechtěli!