Hned na úvod chci předeslat, že vím, že jsou zvířátka kolikrát chytřejší než lidé, ale pořád mne něčím překvapují.
Již jsem psala, že v domě, kde žije můj bratr a maminka, žijí s nimi i tři švýcarští bernští psi a kočka, která už bude mít 10 let a jmenuje se Lucka. Bratr s rodinou bydli v přízemí, tedy do patra chodí taky, ale jen spát a za maminkou. Ta má svůj byteček pár schodů nahoru. Má byt takový už trochu jako podkrovní, okna jsou ve střeše na té její straně.
Kočka Lucka se chodí nažrat i pomazlit jak k bráškovi, tak i k mamince, ale tam chodí častěji. Maminka jí dává dobrůtky, podělí se s ní o všechno.
Zatím nic nového. Kočka se ale naučila chodit k mamince oknem. Často se na střeše vyhřívá, také ji tam neobtěžují psi, no a jak začne pršet, utíká se schovat. Kam? No přece k mamince. Ví, že maminka má téměř pořád pootevřené okno v ložnici. Stačí jí opravdu malilinkatá skulinka a tak dlouho do toho šťourá packou, až si okno otevře natolik, aby se tam protáhla.
To jsme si tak s maminkou seděly a povídaly, byly jsme si jisté, že je okno dostatečně zavřené, protože začalo hezky pršet. Najednou jsme slyšely nějakou dutou ránu. Správně. Kočka skočila mamince do ložnice. Sice má pod oknem starou osušku, aby tu nejhorší špínu nechala tam, ale tentokrát jsem jí vynadala, co se do ní vešlo. Musela jsem totiž po ní uklízet suchou trávu a zbytky hlíny (švagrová na zahradě přesazovala kytky do květináčů).
Zůstala jak já říkám „štronzo“, uši dozadu, věděla, že dostává vynadáno. Maminka jí vždy, když ji sama někdy oknem pouští nechá skočit na tu osušku a tam jí otírá packy. A ona nastavuje jednu po druhé a krásně při tom přede. Tentokrát nic, nikdo tam nebyl, tak co?
Další den bylo okno zavřené tak, že to nešlo, tak přešla k oknu do obýváku, kde ví, že někoho najde a začala mňoukat u okna, kde nejčastěji maminka stává, ne u toho dalšího. No, kdo by nechal mňoukat kočku za oknem, když vidí, jak na ni dost prší?
Když dostane nažrat (maminka říká napapat), tak jde zase pod okno, aby ji tam maminka vysadila, aby mohla ven. Dveře nepotřebuje. Jen ráno, když jde bráška do práce a ona někdy přijde k nim dveřmi, tak hned běží nahoru k mamince, mňouká za dveřmi tak dlouho, až ji bráška otevře dveře k mamince, i když ještě spí. V pondělí ráno tam seděla mamince za hlavou na skříňce za postelí a čekala, až se probudí. Byla potichu, ale jak se maminka posadila, hups a už šla s ocasem nahoru za velkého předení k misce.
Jo, jo, to je taky pěkně vykutálená kočička.
