Je to tak. Včera v podvečer jsem se zase vrátila od maminky. Odjela jsem tam v pátek a včera mne přivezla dcera.
Pátek byl celý den hektický. Jen jsem ráno otevřela jedno oko, už jsem si říkala, čím hned začnu. Tedy čím, to jsem myslela vaření. Manžel se o sebe sice dokáže sám postarat, ale vařit, to se nikdy nenaučil. Ještě tak kávu nebo čaj.
Čekalo mne tedy navařit mu na tři dny. Ono už dá dost práce vymyslet jídlo, které by sám zvládl ohřát. Ihned po snídani jsem tedy začala polévkou. Nebudu zde popisovat celý proces všeho vaření, jen nahlásím, že v 8,00 hod. ráno jsem už měla uvařenou polévku, špenát a játrovou omáčku. Pak už zbývalo jen uvařit rýži a udělat karbanátky. Knedlík si koupil a ke karbanátkům prý si koupí salát. Tak to by bylo OK, ale čekala mne ještě rehabilitace s tou mou pravou rukou. Dopoledne v 10,30 hod., takový nevhodný čas, ale řekla jsem si, že musím, tak pojedu. Autobusem, nebyl čas. Ještě jsem chtěla koupit mamince nějaké dobrůtky a kytku, bude mít za týden narozeniny. Říkám něco manželovi a ticho. Jdu se za ním podívat do pokoje a on už se zase držel u srdíčka, jaké měl bolesti, že si vezme lék. Nějak jsem zneklidněla. Teď mám jít pryč, pak na 3,5 dne odjet, co dělat?
Přijela jsem na RHB a rozhodla se. Sestřičce jsem řekla, ať mi dnes dá jen razítko, že manželovi není dobře, že musím domů. Honem jsem ještě skočila do obchodu, pro kytičku pro maminku a pospíchala zase domů. Naštěstí to bylo zase „jen“ od páteře a lék zabral.
Říkám si, že jeden nikdy neví, že? Stokrát to může být páteř a po sto prvé to bude srdíčko a to bych měla výčitky celý život. Tak jsem po příchodu domů už jen dovařila oběd, ještě jsem si však musela umýt a vyfoukat vlasy.
Za chvíli po obědě jsem se do toho dala a jak jsem pustila fén, za chvíli bylo ticho. Nic. Ani ťuk. Tak to mi ještě scházelo. Vlasy jsem si musela dofoukat kulmofénem a fén se po vychladnutí zase dal zapnout, ale měla jsem to já ten den jednoduché? To tedy ne!
Z domova na autobus jsem musela už ve 14,00 hodin, částečně vynervovaná a tak unavená! Konec dobrý, všechno dobré! K mamince jsem přijela včas a v pořádku.