Dnes ráno, sotva jsem oči otevřela, viděla jsem, že svítí sluníčko! A to je dobře. Tím pádem jsem už byla vzhůru, vstávali jsme dřív, tak jsme také šli dřív nakoupit a hned je ten krásný den delší!
Zpátky z nákupu jsme tentokrát byli brzy, manžel odmítl jít pěšky i tam, kam jsme dřív běžně chodili. Teď, co jsem „povýšila“ – myslím tedy roky, mám slevu a pořídila jsem pro oba měsíční kupon, na který můžeme jezdit do sytosti. Tak se jelo autobusem, i když to nebyl žádný kopec. Budeme to muset zítra napravit, dnes mu to prominu, není nějak ve „své“ kůži.
A vůbec by se mi sem hodil nějaký ten „hodinový“ manžel. Nedávno jsem psala, že mi neskenuje ani nekopíruje tiskárna. Dnes jsem zkoušela, zdali dám to sedátko do vany, co jsem dostala k narozeninám, dohromady, ale bohužel.
Tak když byl ten den delší, tak jsem se ještě před vařením vrhla na žehlení. Běžně si tady u mne „v pracovně“ postavím žehlící prkno před televizi a jde mi to líp. Dnes byl ovladač celý zpocený, jak jsem to přehazovala sem a tam, nic kloudného jsem nechytla, tak jsem se rozhodla. Přehraji si na DVD písničky, které se nám tak líbí. To byla doba, pořád nic nehrálo. A vida! Já Ferda mravenec jsem na to přišla! Je nějaká špatná šňůra, zvednu ji, hraje to, pustím ji, nehraje to. Nakonec to dobře dopadlo, ale ten „hodinový“ by si třeba věděl rady.
Dopoledne uteklo jako voda, po obědě už jsem se musela pomalu psychicky připravovat na návštěvu u lékaře, kde vždy trávíme s manželem půl dne, i když jsme objednaní na určitou hodinu. No, co naděláme, nejsou lidi, nejsou ani lékaři.
Hurá, dnes to šlo! Byla jsem tam jen dvě hodiny, protože tam nebyla „naše“ paní doktorka, ale na to, že v čekárně seděly jen tři ženy, tak zase doba. Pan doktor byl důkladný a hodný.
Odešla jsem potěšena, že mám celou biochemii v pořádku a sluníčko svítí pořád! Hezký den!