Jsem nepoučitelná. Pořád se něčemu divím, i když dnes je opravdu všechno možné, tudíž normální. Já jsem měla dnes jako skoro každý den zase RHB, tentokrát odpoledne, krátce po obědě. Venku už bylo jako v létě, většina lidí chodila jen v krátkém rukávku, někteří v krátkých kalhotách, naboso, opravdu jak v létě.
Při cestě do města, kam chodíme denně nakupovat a já chodím i dost daleko na tu údržbu mého ramene a krční páteře, tam sedí vždy na takové vyvýšené stráni na trávě (na dece) jedna bezdomovkyně. Už jsme ji tam mnohokrát viděli, ona každého pozdraví a občas vidíme, že jí dají lidi nějaké peníze. Má vždy vedle sebe lahev s pitím, viděli jsme ji, jak jí jogurty, dokonce i na cigarety jí zbude. Krabička Spart leží vždy vedle ní. Až potud nic zvláštního.
Co si však nedovedu vysvětlit, PROČ sedí už minimálně měsíc nebo dva pořád stejně oblečená? Ne ve stejném oblečení, to je rozdíl. I dnes, v tom vedru, na sluníčku, seděla jako kdyby bylo tak 1 – 2 stupně. Měla stále na hlavě pletenou teplou čepici, zimní kabát a rukavice! Říkám si, proč si to dávno neodložila do té igelitky, kterou nosí pořád sebou? Opravdu tomu nerozumím. Jedno ale vím určitě. Jednou jsem se omylem ocitla v její těsné blízkosti a prchala jsem! Ten odér bych nevydýchala!
Podobný bezdomovec se u nás pohybuje už dávno. Ten zase každému říká AHOJ a nosí to, co dostane. Když dostane v létě zimní kabát a čepici, tak v tom chodí. Také jsme ho dnes viděli sedět na lavičce na náměstí, fakt ozdoba! Kabát, teplé boty a čepici! Jednou nastoupil do tramvaje, kde jsme byli i my a já musela zadržovat dech, abych nepadla! To by byl páreček, co říkáte?
Vím, že to každý nemá jednoduché a stávají se v životě věci, ale takhle žít? Určitě by s tím šlo něco udělat, při troše dobré vůle jistě. Nemyslíte?
Vím, že jsou v našem městě ubytovny, kde neplatíte, když nemáte z čeho. A koupelnu, i když třeba ne tu nej, tu tam také mají. Ale asi jim nic nechybí.