…my zatím zůstáváme.
Nedávno jsem psala o tom, jak jsme museli vyhodit starý koberec z chodby a koupit nový a také lino na záchod. V neděli mi odešel kulmofén, tak jsme se vypravili v pondělí hned koupit nový. Povedlo se to až napotřetí, v jednom velkém elektro obchodě měli jen samé dražší, v tom dalším jeden, opravdu slovy jen jeden kus. A pak si holka vyber, že? Tak jsme se vypravili do toho nejvzdálenějšího a tam jsme uspěli. Nejen, že měli velký výběr různých značek a druhů, ale i v rozličných cenách!
Včera zase dosloužil ruční zametač. Nevím přesně, jak to mám nazvat, ale snad budete vědět, o co se jedná. Manžel tak relaxoval denně, vyšůroval vždy celý byt a já se divila, kde se pořád bere tolik prachu a drobečků.
Vydali jsme se tedy do našeho okresního města tramvají, protože u nás žádné domácí potřeby takového druhu nejsou. Byly, ale už nejsou.
Jeli jsme tedy do supermarketu, kam nás odeslaly dvě zkušené nákupčí z domu, ale nic. Tak jsme museli pěšky (hezký kousek) do podstatně většího obchodu – vše pro domácnost – a tam jsme něco takového našli. Pan prodavač na dotaz sice neuměl odpovědět, ale poradili jsme si a našli. Prý je to inovovaný výrobek – taky je 3 x dražší než ten předchozí a garantují 3 roky záruku! To jsem sama zvědavá!
A aby nebyla naše cesta jen tak o povídání, přikládám pár fotek.
Tak jsem vám chtěla přiblížit dominantu našeho okresního města, kde jsme dnes byli nakupovat, ale bohužel není moc vidět. Až nahoře na kopci se vypíná hrad Hněvín.
Tohle je pohled od nás z balkonu, tedy zde po mé levé ruce se nám jen krátký čas v roce skýtá takový krásný pohled na růžové stromy. Většinou jak rozkvetou, tak začne silně foukat nebo ještě i pršet a květy jsou dole. To pak „brečím“ s nimi.
Po cestě do města je nespočetně keřů zlatého deště. Moc se mi líbi, ale květy také dlouho nevydrží. Jak to všechno zezelená už to není ono.
A ještě poslední foto – náš kostelík, kolem kterého je krásný parčík.