Přiznávám se, že tuto otázku slyší můj manžel téměř denně. Možná mi řeknete jako mí známí nebo moje rodina, že toho mého moc rozmazluji, ale už to po těch letech měnit nebudu.
Když ještě bydlela moje maminka na Moravě a my k nim i tatínkovi jezdívali, děti byly ještě malé a moje maminka opravdu vařila třeba také tři jídla, aby se všem zavděčila. Děti tam jezdívaly na prázdniny a babička je dokázala téměř vždy hezky vykrmit.
Mám v živé paměti, když tam jednou dcera, které bylo asi 8 let, musela zůstat celých šest týdnů, protože neměla jiný program na prázdniny než jenom 14 dní dovolené s námi, když jsme pro ni přijeli, tak jsem se jí lekla. Proč? No přece jak byla „vypasená“. Dokonce mám schované její foto, ale určitě by se mnou nemluvila, kdybych ho tady zveřejnila. Měla opravdu obličej širší než delší, vždy jí chutnalo a tenkrát si s tím hlavu nelámala.
Takže já za to nemůžu, že vařím na přání, mám to po mamince. Dokonce i teď, když pozvu dceru s rodinou na oběd, tak jim řeknu, ať si poručí, co chtějí uvařit včetně polévky. Prostě mi to nedělá potíže. Protože mám ale tento týden jako „Týden návštěv zdravotnických zařízení“, prostě každý den něco včetně rehabilitací, ušila jsem si vlastně včera i dnes na sebe bič.
Včera jsem vařila katův šleh a k večeři jsem dělala těstovinový salát. Spousta ingrediencí, spousta krájení, ráno na nákup, pak uvařit a hned po obědě na RHB. Zvládla jsem to všechno včas a dobré, z čehož mám potom velkou radost.
Dnes jsem dělala jen takový obyčejný oběd – nevím kdo z vás to zná, ale mají to rádi všichni mí strávníci, tedy jak manžel, tak i dcera s dětmi. Uvařila jsem dnes těstoviny se zelím. Hlávkové zelí pokrouhám, usmažím dozlatova na oleji, uvařím těstoviny a pak to smíchám dohromady. Nahoru osmažím anglickou slaninu a aby to nebylo zas tak moc mastné, slaniny jen kousek a k tomu jsem přidala jemný krůtí salám. Zdá se to jednoduché, ale toho nádobí!
A když jsem se zeptala manžela, co by si dal k večeři, jestli mám udělat rybí pomazánku nebo salát „rumcajs“, tak řekl, že obojí. Zase jsem si tedy dopoledne moc neodpočinula, odpoledne jsme byli oba objednáni na ortopedii, takže volno nic moc.
Ráda vařím i peču když vím, že to chutná mým strávníkům. A proč jim neuvařit to, nač mají chuť, dokud mohu, ne?