Možná si někdo z vás všiml, že jsem měla pár dní absenci. Věřím, že mnohým to moje povídání vůbec nechybělo, a přiznám se, že ani já jsem neměla absťák. Byla jsem zase u mé téměř nevidící maminky na venkově, v krásné přírodě….
Tentokrát to bylo téměř dokonalé. V pátek, to už začalo být hezky, jsem odjela na víkend za maminkou. Protože jedině v pátek mi jede autobus až přímo do vesnice, kde maminka u bratra bydlí, bylo jasné, že to jindy nejde. Žádná nabídka, že by jel čirou náhodou někdo okolo se nenaskytla, tak jsem jela autobusem. Na nástupišti bylo tentokrát opravdu hodně lidí a autobus, který měl „jen“ asi 15 min. zpoždění, byl do posledního místečka obsazen, dokonce někteří ještě stáli. Já jsem si naštěstí sedla, řidič to po cestě téměř dohnal, protože měl na zastávkách nějaké rezervy a do Kralovic jsme přijeli jen s asi 5-min. zpožděním. Já tam měla na přestup však ještě víc, než půl hodiny čas, takže pohoda. Nejdříve jsem si musela najít stanoviště, že kterého to pojede, protože jsem většinou odsud odjížděla autem s bráškou, ale protože už je pracovně jinde, tak se nedalo nic dělat. Když už bylo asi za 5 minut do odjezdu a autobus, který je vypravovaný odtud nikde, co autobus, ale ani žádní cestující všude okolo, začala jsem být nervózní a volala jsem mamince, coby, kdyby….
Těsně před dobou odjezdu přiběhla dvě děvčata a hned vzápětí za nimi autobus. Kousek jsme jely v celém autobuse jen my tři, ale do stanice určení jsem dojela jen sama.
Maminka už na mne čekala u branky. Tedy začátek dobrý.
V sobotu bylo krásně jistě téměř všude, tak jsme odpoledne s maminkou šly na bráškovo zahradu sednout si na lavičku a doplnit chybějící vitamín D.
V podvečer bratr pořádal gril-párty, no byla tam mimo něj švagrová, moje maminka, já a soused od vedle – jeho kamarád. Špízy byly výborné, ještě byl velký zákusek a nakonec trošku vínka. Opravdu jen jedna sklenička, ale spalo se mi po ní dobře.
Neděle byla také nádherná, po obědě jsme šly zase s maminkou na zahradu, ale to už nebylo to pravé ažurové, musela jsem si brát lék na bolest (ta moje páteř), asi to moje tělo nabralo v tom krásně zdravém prostředí až moc kyslíku a tak začalo stávkovat.
I to jsem ale po čase zvládla, tak byl opravdu krásný víkend. Jen jsem se však v pondělí ráno probudila, déšť (vím, že je potřeba), lilo jako z konve. To se říká, že u hodně lidí se bortí i psychika, už není tak dobře. A já navíc jsem se ještě musela dopoledne rozloučit s maminkou, protože pro mne přijel syn, abych jela zase domů.
V neděli mi totiž v obvyklou dobu nevolal manžel, tak jsem se lekla, volala jsem, co se děje a ouha! Manžel ležel, měl bolesti! No řekněte, může mít jeden chvíli klid a jen tak se radovat ze života?
Ale jo, už je zase dobře, dnes přijede za maminkou sestra z Brna, ale co bude dál, to je zatím opravdu pořád ve hvězdách.
Teď nabídnu pár mých zcela amatérských záběrů z bráškovo zahrady a okolí domu.
Tady je vchod do bratrova domu ze zahrady. Ten „pejsek“, který je tam vidět je ŠVÝCARSKÝ SALAŠNICKÝ a takové „kousky“ tam má bratr tři. Proto se všichni bojí vejít …
Takhle blaženě se Beryl tvářil, když jsem ho drbala na bříšku a ve druhé ruce držela mobil a fotila.
To je moje 91-ti letá maminka. Zrovna krmí Lucku. Piškotky prý má ráda, ale šunka je lepší.
Také jste viděli na předchozím obrázku černou kočku? No vidíte, je jako chameleon, jen si lehne na sluníčko vypadá úplně jinak.
Ještě mají další zvířátka. Vzadu na zahrádce mají svůj domeček slepičky. Přiblížily se, protože asi po mně něco chtěly, ale bohužel.
Tato soška je od opravdového umělce. A docela váží. Hezká ne?