Plně si stojím za tím, že kouření je opravdu ošklivé! U nás doma nikdo nekouřil. Dokonce si ani nepamatuji nikoho v naší rozvětvené rodině, že by kouřil. Pardon. Jeden strejda, maminčin bratr, ale ten už to má dávno za sebou.
Můj tatínek prý kdysi kouřil jako hodně mladý, ale když se oženil, tak už asi ne, protože si vůbec nepamatuji, že bych ho někdy viděla s cigaretou.
Ani já se jako mladá nenechala nikým ovlivnit. Bydlela jsem na takovém malém městě, kde se to ještě tenkrát moc „nenosilo“. Kouření začalo být moderní až tak v šedesátých letech. Když mi bylo 19 let, poznala jsem svého prvního manžela, který už tenkrát kouřil. Studovali jsme tenkrát oba, já večerně, od dálkově, takže byla jak práce, tak i škola. Jednou mě vzal někde v Brně k jedné jeho známé. Byla to taková „madam“ proti mně a když jsme šli všichni tři tenkrát do kavárny na kávu, tak si zapálili oba dva. Tenkrát mně manžel říkal, proč také nekouřím, že je to moderní a že se mu to líbí. Tak jsem to kvůli němu zkusila. Kouřila jsem ale jen někde v kavárně, doma naši o tom nevěděli a přiznám se, že jsem „to“ ani moc nemusela. To jen, abych se mu ještě víc zalíbila, já husa.
Když jsem se za rok vdávala, nepamatuji se, že bych někde kouřila, chtěla jsem otěhotnět a tak jsem se bála. Do roka se nám narodil syn, pak jsem delší dobu kojila, tak cigarety nebyly. Manželovo tatínek zemřel ve svých 42 letech a cigarety prý mu nepřidaly. Tak byl trochu i strach.
Později, když jsme bydleli od rodičů už hodně daleko, přišly starosti a já zase kouřila. Ne moc, ale přece. Po třech letech po synovi se mi narodila dcera. Kouřit jsem tedy zase přestala už v době, když jsem zjistila, že jsem těhotná a pak ještě, když jsem kojila. Jakmile mi však ale po šesti týdnech odvezli dcerku do nemocnice a ona zemřela, když měla 3 měsíce, to jsem teprve začala kouřit, už víc a hlavně pravidelně.
Ještě jsem pak stačila jednou přestat. Když jsem přišla do jiného stavu a po dalších dvou letech se mi narodila dcera. Ovšem stačilo málo a strašně jsem se bála, aby to zase nedopadlo, tím pádem jsem brzy přestala kojit a začala kouřit.
Můj tatínek se až do své smrti nikdy nedozvěděl, že kouřím. Vždy jsem to dokázala nějak zamaskovat, šla jsem s mužem, bráchou a švagrem ven a pak jsem mohla říct, že jsem načichla od nich.
Párkrát jsem to zkoušela přestat, to když už jsem byla s mým současným mužem, ale on mi schválně foukal na zábavě kouř pod nos, že to stejně nevydržím. Nejdéle jsem to zvládala tak týden, pak jsem pokračovala.
Ale až do té doby, než jsem se jednou překouřila a i trošku přepila. To jsem si řekla DOST! Je mi tohle zapotřebí? Sekla jsem s tím najednou a jednou provždy! Už je to 25 let!
Můj manžel ale stále kouřil, jen jsem mu stále hubovala, že i když kouří z okna, tak to táhne do bytu a smrdí to všude! Nedala jsem mu pokoj a měla jsem zase pevnou vůli i za něj! Tak dlouho jsem mu to znechucovala, až to vyšlo! Už také nekouří a dost dlouho! A jak si to dnes pochvalujeme oba dva a říkáme si, jak jsme byli hloupí! Jak sousedé otevřou dveře a vyvalí se z nich cigaretový kouř, už zavíráme a větráme! Ale co se povedlo ještě líp? Děti ani vnoučata nekouří, tedy zatím a věřím, že už jim to vydrží a moc jim to přeji!