Přemýšlela jsem o tom, kolik asi procent lidí opravdu nejí maso. Podle toho, co vidím v prodejnách s masem, tak si myslím, že jich mnoho nebude.
Někteří to pojali jako životní styl, někteří litují zvířata, mnozí třeba maso nejí ze zdravotních důvodů. Proto bych si také nikdy nedovolila v tomto někoho kritizovat nebo ho nechápat. Je to opravdu na každém z nás.
Vezmu-li to však z mého pohledu, ne, já nejsem vegetariánka. Pokud mi to zdravotní stav dovolí, tak ani nebudu. Na svoji obranu ovšem musím říct, že se snažím jíst střídmě všechno. Nepřejídám se, vždy vstávám od stolu s pocitem, že bych ještě něco snědla (tak fakt nevím, kde se to na mně bere). Můj tatínek vždycky říkával, že když se jí od každého trošku, tak je to v pořádku.
V podstatě si myslím, že měl pravdu. Já osobně tedy mám maso hodně ráda. Ale jen maso tradiční, ne nějaké „zvláštnosti“, ale nejím třeba divočinu a už vůbec nemusím ty cizokrajné ryby. Pamatuji se, když jsme byli ve Španělsku, že tam vedle nás v restauraci si někdo dal polévku, ze které doslova vykukovala langusta. To jsem musela odejít, abych jim tam něco nepřidala.
Také už dávno nejím tataráček, který jsem kdysi jako mladá mívala ráda, ale teď už bych se bála! Ale takové vepřo-knedlo-zelo, tomu neodolají ani cizinci, tak si říkám proč já bych měla?
Tedy střídmě a chutně – proč ne! Dejte si tedy každý to, co vám chutná a máte rádi!