Bohužel, musím konstatovat, že je to svatosvatá pravda. Ráno jsme vyrazili s manželem nakoupit na opačnou stranu než běžně každý den. Protože je to téměř po rovince, chodíme i zpět s nákupem domů pěšky. Jdeme-li do města, jak říkáme, zpět jezdíme autobusem, protože už nás zmáhá vyšlápnout ten prudký kopec do naší ulice.
Ráno jsme šli tedy pěšky tam i zpět. Není to zase taková dálka, asi tak 3 až 3,5 km obě cesty, ale protože hned po ránu byla dost „kosa“, tak jsme byli rádi, když jsme přišli domů (a to nás ještě asi čtvrt hodiny zdržela bývalá sousedka – nemohli jsme se trhnout) a dali si teplou kávičku.
Sluníčko dnes svítí celý den, proto jsme se kolem poledne (obědváme brzy) vydali znovu něco koupit, tentokrát do města do obchodů, kde otevírají až v 9 hodin, když už jsme doma.
Sháněli, sháněli, tam i onde, ale nesehnali jsme, co jsme chtěli, tak jsme si řekli, že ještě zajdeme o kousek dál a zpátky se vydáme do toho našeho hrozného kopce pěšky, když je tak hezky. No vida, dokonce se mi to rýmuje!
Domů jsme se vrátili před chvílí a můžu říct, že z posledních sil. Zkrátka bolesti jako hrom, nohy neposlouchaly, ale ještě jsme museli zdolat těch našich 63 schodů!
To mi evokovalo vzpomínky na časy, když jsme jezdili na poznávací zájezdy do ciziny. Co my jsme toho stihli obejít. A zdůrazňuji, že to nebyl vycházkový krok, ale průvodkyně nás doslova honila po památkách, protože chtěla, abychom toho za těch pár dní viděli co nejvíce. A není to zas tak dlouho. Poslední asi před 8 – 9 lety.
Procestovali a prochodili jsme takto Francouzskou riviéru, Paříž, v Holandsku Amsterodam, Rotterdam, Haag, jízdu lodí, v Itálii Řím a Vatikán. Toto byl náš poslední zájezd. Tam jsme už zjistili, že na to prostě nemáme, vzpomněla jsem si, jak jsme seděli ve Vatikánu na schodech u chrámu Petra a Pavla a mysleli jsme, že se nezvedneme.
Tenkrát jsem ještě netušila, že jsme byli vlastně ještě fit! Dnes nám stačí jedna cesta do města a něco chození po obchodech a zpět už musíme autobusem! Teď už sedím asi tak půl hodiny a ještě pořád nemohu najít vhodnou polohu.
No, jak tak koukám, tak jsem dnes místo opakovaných vycházek měla raději veršovat, to by mi asi šlo líp. Je těžké smířit se s tím, že už je to tak, že je všude dobře, ale doma nejlépe.