Iluze jsme jistě ztratili všichni už mnohokrát, protože se dají ztratit všelijaké. Ta asi nejčastější je ta, když vidíme nebo poznáme někoho, kdo nám připadá sympatický, příjemný, milý, ale jen „otevře pusu“, je po iluzi. To se mi stalo mockrát a věřím, že ještě mockrát stane.
Nejhorší ztráta iluzí, když se tak zamyslím, tak u mne byla v době, když jsem byla ještě hodně mladá. Chci tím jen říct, že už je to opravdu hezkých pár let.
Vdávala jsem se za mou fakticky první lásku. S vidinou toho, že bude i poslední. Ihned po svatbě jsem chtěla dítě. Do roka se nám narodil syn. Až potud, vše v pořádku.
Chtěla jsem brzy další mimino, aby nebyl mezi dětmi velký rozdíl, tak téměř přesně za tři roky se nám narodila krásná zdravá holčička. Bohužel, dlouho zdravá nebyla, když už si s ní dětská lékařka nevěděla rady, poslala ji do nemocnice. Tam byla dost dlouho, jezdili jsme za ní a těšili se, až si ji přivezeme zpět. Pamatuji si přesně na větu, kterou manžel řekl, když jsme měli dcerku zpátky doma. „Pojď, jedeme s ní ven, ať se s ní můžeme vytahovat“. Ano, přesně takhle to řekl, byl také šťastný a navíc, byla mu i podobná.
Bohužel, toto štěstí netrvalo dlouho. Týden po tomto štěstí, přišla velká rána. První velká ztráta iluzí, že bude zase vše krásné jako dřív. Dcerka nám zemřela doma v noci ve spánku, když jí byly pouhé tři měsíce a tři dny. To se nedá zapomenout nikdy, i když už je to hodně dlouho.
Byla jsem psychicky na dně a chtěla jsem hned další děťátko. Musela jsem se však dát napřed do pořádku, jak fyzicky, tak i psychicky a za dva roky se narodila druhá dcera. Jak já se o ni bála!
Ale brzy jsem měla ztratit iluze po druhé. Iluze o svém manželovi. Tahle holčička mu tolik podobná nebyla, něco se někde rozbilo, polámalo, nevím, já byla ráda, ale manžel hledal útěchu u jiné.
Tak jsem tenkrát zůstala na čas s dětmi sama. Synovi bylo šest a dcerce jeden rok, když od nás odešel k „té druhé“ a já měla pocit, že se mi zhroutil celý svět.
Byly tu ale moje drahé, vytoužené a milované děti a musela jsem žít dál. A to bylo dobře. Ale to už je zase na jiné téma.
Vždycky u mne byly děti na prvním místě a tak to zůstalo. A manžel to ví, řekla jsem mu to ihned při náznaku, že by….